Běh patřil a stále patří k Lucčiným velkým zálibám. Když byla single, často si večer chodila protáhnout svaly po oblíbeném okruhu, který vedl mimo jiné přes most. Právě tam jednoho dne potkala neznámého bezdomovce s kytarou, jenž jí předpověděl událost, která jí zásadně změnila život.
Sport patří k mým hobby a běhání je moje velká vášeň. Byla jsem tehdy nezadaná a pravidelně se chodila večer proběhnout. Měla jsem svoji oblíbenou trasu dlouhou asi pět kilometrů. Vedla kolem jednoho velkého mostu přes řeku do rozlehlé aleje a podél supermarketu zase zpátky k mému domu.
Osudné setkání s bezdomovcem
Ten den jsem si jako vždy nazula trailové boty a vyrazila. Byl podzim a venku už panovalo poměrně chladno. Já se však zahřívala pohybem a měla skvělou náladu. Míjela jsem zmiňovaný most a vtom zaslechla příjemný zvuk kytary. Zadívala jsem se pod most a spatřila tam staršího muže, evidentně bezdomovce, jenž prozpěvoval trampské písně. Musím poznamenat, že moc hezky. Zaujal mě.
Zastavila jsem u něj a chvíli ho poslouchala. Vypadal moc mile a neustále se usmíval. Když dozpíval, dala jsem se s ním do řeči. Představil se mi jako Luboš. Tvrdil, že žije sám, ztratil práci a neměl na placení nájmu, proto skončil, jak skončil. Bylo mi ho líto a přemýšlela jsem, jak mu alespoň malinko pomoct. Vzpomněla jsem si, že mám v kapse dvě stovky, vytáhla jsem je a věnovala je Lubošovi. Očividně ho to zaskočilo.
Ze srdce mi poděkoval, načež mi chvíli hleděl upřeně do očí. Pak mi z ničeho nic povídá: „Už brzy se dozvíte zprávu, která vám zcela změní život.“ Zírala jsem na něj jako na blázna. Nezmohla jsem se na slovo a čekala, co z něj vypadne dál. Luboš už ale k tématu nic neřekl. Ještě jednou mi poděkoval za finanční dar, rozloučili jsme se a já pokračovala v běhu. Celou cestu mi přitom v hlavě šrotovalo, co mi to vlastně Luboš prorokoval. Když jsem doběhla domů, mávla jsem nad tím rukou. „Nesmysl, nebudu se tím zabývat,“ řekla jsem si a hodila Lubošovu věštbu za hlavu.
Bezdomovcova věštba se splnila
Ostatně záhy jsem měla úplně jiné starosti. O pár týdnů později jsem se totiž při studiu předposledního ročníku vyšší odborné školy seznámila s Karlem. Byl mojí první velkou láskou a já ho měla plnou hlavu. Randili jsme spolu skoro rok a zrovna řešili drobnou krizi, když jsem najednou začala pociťovat značnou únavu. Špatně jsem spala a pálila mě také často žáha. Nikdy předtím mě podobné problémy netrápily. Vyhledala jsem proto lékaře, jenž mi po několika vyšetřeních zvěstoval nečekanou zprávu: „Jste gravidní!“
Byla jsem v šoku. Táhlo mi na třiadvacet, studovala jsem, blížilo se mi absolutorium… Měla jsem hlavu plnou školy a do toho těhotenství! Asi bych se totálně sesypala nebýt Karla a rodiny, kteří se k celé záležitosti postavili famózně. Neskutečně mi pomohli. Hlavně díky nim jsem dostudovala a pár měsíců po získání diplomu přivedla na svět dceru Sofii.
Karla jsem si o rok později vzala a letos na jaře oslavíme páté výročí svatby. Celou dobu přitom myslím na tajemného bezdomovce, jemuž předpověď vyšla fakt náramně. K mostu chodím dost často, ale muzikanta Luboše už jsem tam nikdy nepotkala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.