Ludmila (32): Manžel není schopen vydržet s dcerou chvíli sám. Jsem unavená a nešťastná

Jirka si dítě moc přál. Byl to spíš on, kdo po pěti letech vztahu začal tlačit na pilu, abychom se začali o miminko pokoušet. Neměla jsem se čeho bát. Jirka to s dětmi uměl.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (31): Mám dítě jen proto, abych trumfla bývalou přítelkyni svého manžela

Na dítě se těšil

Jakmile jsme si řekli, že se o mimčo pokusíme, za půl roku jsem držela těhotenský průkaz. Oba jsme se velmi těšili. Když bylo po všech důležitých vyšetřeních a vše bylo s miminkem v pořádku, začaly přípravy. Na svět měla přijít holčička. Jirka prožíval všechno tak nějak se mnou.

Bylo na něm vidět, jak se velmi těší. Bylo to velmi veselé a šťastné období. Manžel chtěl být i u porodu. Musela jsem mu předem říct, že to možná pro jeho oči nebude zcela hezký pohled, aby se na to připravil. Tam se to možná celé zlomilo. On přestřihl pupeční šňůru. Byl velmi dojatý.

Hned druhý den v porodnici jsem si Máju nechala už i přes noc. Nechtěla jsem, aby spala někde v cizím pokoji, když může být se svojí matkou. Jirka za námi jezdil každý den, dokud nás nepustili. Když měla Mája plnou plenku, poprosila jsem Jirku, aby ji přebalil. Odmítl to, že je moc malá a křehká. Bál se, a tak jsem ho nenutila.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (28): Manžel se ze dne na den odstěhoval. Prý se vrátí, až přestane syn v noci brečet

Bál se ji pochovat

Jenže tak to bylo i doma. „Podrž na chvíli malou,“ požádala jsem ho. „Já se bojím. Co když jí něco udělám, je tak křehká,“ odpověděl nesměle. Lezlo mi to na nervy. „Jak dlouho se budeš ještě bát?“ byla jsem zvědavá. „To já nevím, ale když jsem viděl, jak se při porodu drala ven, nějak se to ve mně celé zlomilo a došlo mi, jak je zranitelná,“ přiznal se mi.

Celé šestinedělí ji ani nepochoval, prostě se bál. Neměla jsem chvíli volné ruce. Jít na toaletu jsem mohla, ale pokud Mája zrovna nespala, plakala v postýlce. Nebyl prostě schopen ji pochovat. Bylo to pro mě dost náročné, protože jsem neměla ani chvilinku bez malé. Doufala jsem, že až trochu vyroste a přibere na váze, tak se Jirka přestane bát.

Nejhorší to bylo v noci, když měla Mája koliky. Řvala klidně tři hodiny v kuse. Cítila jsem se totálně vyčerpaná. Spala jsem pár hodin denně. Jirka se stále k ničemu neměl. Jenom na ni dělal opičky nad postýlkou nebo kočárkem.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (29): Manžel nutí syna chodit na fotbal, vůbec mu nevadí, že ten sport nesnáší. Plní si tím jen svoje sny

Rok jsem nikde nebyla

Když se dcera začala konečně přetáčet a dokázala si od bolení bříška ulevit sama, ulevilo se i mně. Doufala jsem, že se i manžel pokusí o nějaký bližší kontakt. Jenže nastal problém v tom, že dcera při každém pohledu na manžela začala plakat. Jako kdyby se ho bála. Jirka z toho byl samozřejmě nešťastný, ale byla to jeho vina. Místo toho, aby se začal snažit, dcery pláč ho odradil natolik, že se nesnažil vůbec o nic.

U nás doma byl slyšet nejvíce křik manžela, že ho jeho vlastní dítě nemá rádo, a pláč miminka. Mě tato situace postavila do role, že jsem si nemohla dojít ani ke kadeřnici. Zkoušeli jsme to, že odejdu z domu, ale Jirka hned volal, že má dcera hysterický záchvat a on neví, co s ní. Jsem v úplné pasti. Nikoho jiného na hlídání nemám. Dcera před časem oslavila rok.  Situace je stále stejná. Já jsem ten rok nikde nebyla. Obyčejná káva s kamarádkou někde v kavárně? Tak o tom si mohu nechat zdát.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (24): Přítelovi překáží náš syn. Jsem z toho nešťastná

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.