Ludmila věděla, že má nadváhu, ale neměla dostatečnou motivaci cokoliv s tím udělat. Radek to tedy vzal do svých rukou. K narozeninám Ludmile pořídil rafinovaný dárek, který ji přiměl, aby zhubla.
Do boje s poporodními kily se mi moc nechtělo. Dva roky po porodu jsem se zkrátka smířila s tím, že zůstanu tlustá. Manžel Radek (38) byl ale jiného názoru. Jen nemohl najít správná slova, jak mi tu nepříjemnou věc sdělit šetrně.
Nedokázala jsem shodit poporodní kilogramy
Dámy mi určitě dají za pravdu v tom, že poporodní kilogramy jdou jen těžko dolů. Stres a noční stávání jsem navíc často zajídala. Pořád jsem si říkala, že až skončí šestinedělí, začnu hubnout. Jenže ani pak jsem nic nedělala. Naopak, ještě více jsem se přejídala nezdravými potravinami. Taková čokoláda mě vždycky dokázala hodit do klidu.
Kdybych zůstala jen u jedné řádky, možná by to bylo ještě v pořádku. Jenže já byla schopna ji zbouchat na posezení. Radek se pořád tvářil, že mu moje břicho překypující přes džíny nevadí, takže motivace něco dělat nebyla. Touha shodit mě chytala, jen když jsem na ulici viděla hubené ženy, jak si vykračují v minisukni, kterou jsem už roky neoblékla.
Sotva jsem ale přišla domů, už jsem se ládovala. Po porodu druhého dítěte mi zůstalo dobrých 15 kilo navíc. Na oko to tak možná nevypadalo, ale měla jsem vytahanou kůži a klepající se stehna. Vážně nic moc. Ve vaně jsem se na svoje tělo raději nedívala. Postupně jsem začala měnit i styl oblékání. Dlouhá vytahaná trička a o číslo větší džíny, aby mě pupek neškrtil.
Manžel mi dal dárek, který mě měl donutit zhubnout
S Radkem jsme spolu spávali míň a míň. Jenže já to neřešila. Oba jsme měli dost svých starostí a povinností. On musel chodit do práce a zabezpečit rodinu. Já zase byla od rána do večera s dětmi. Oba jsme byli večer rádi, když jsme se svalili na gauč a koukali na televizi. Sex byl něco, o čem jsem si myslela, že to už zkrátka nezvládnu.
Když se blížily moje 35. narozeniny, Radek sondoval, co bych si přála. Řekla jsem mu klasicky: „Nic nepotřebuji." Ale to ho neuspokojilo, tak to vzal do vlastních rukou. V den mých narozenin jsem dostala balíček, který nesl značku luxusního spodního prádla. Radost mi ale záhy zkazil fakt, že prádlo bylo velikosti S.
„To mi přece nebude," pronesla jsem zoufale. „Já mám L možná XL," řekla jsem a smutně si to titěrné prádélko prohlížela. „Moc rád bych tě v tom viděl. Myslíš, že by to šlo?" mrknul na mě. V duchu se mi honilo hlavou, jak to vlastně myslí. „Jsi krásná žena a v tom prádle budeš naprosto dokonalá," dodal a já pochopila. Máš zhubnout ty káčo, blesklo mi hlavou.
Prádlo velikosti S jsem nakonec oblékla
Vždycky má člověk možnost výběru. Mohla jsem se urazit, mrsknout to po něm a dělat uraženou. To by ale k ničemu nebylo. Prádlo bylo krásné a já sama si moc přála vklouznout do něj. Kousla jsem se a začala hubnout. Každý den jsem s kočárem chodila na svižné procházky. A čokoládu jsem vyměnila za misku s ovocem.
Trvalo mi téměř rok, než jsem se do prádélka nasoukala. Blažený výraz mého manžela byl k nezaplacení. Způsob, jakým mě donutil zhubnout, byl sice nevšední a možná i trochu netaktní, ale nebýt toho, možná bych s tím nikdy nic neudělala. Takže dámy, ne vždycky to chlapi myslí zle...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.