Ludmila (50): Manžel měl mozkovou mrtvici. Slib mi nedovoluje odejít, ale jsem na dně

S manželem Radkem (60) jsme nedávno oslavili třicet let manželství. Milovala jsem ho od prvního dne, byl to veliký dobrák a myslím, že už bych nikdy takového chlapa nenašla.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (35): Náhodou jsem přišla na to, že moje kamarádka žije s tyranem. Mou pomoc odmítá

Neštěstí čekalo za rohem

Jako sportovec dokázal i ve svém věku ujet na kole 60 km, a pak jít kopat na zahradu. Poměrně dost běhal a před časem se přihlásil na půlmaraton. Chodil každý rok, byl to zvyk. Tentokrát vyšlo téměř tropické počasí, ale ani to ho neodradilo. Já čekala v cíli, jako pokaždé. Vždy trasu uběhl za dvě a půl hodiny, takže jsem věděla, kdy se asi tak objeví. Během závodu jsem slyšela sanitku. Napadlo mě, že se v tom horku asi někomu udělalo špatně. Byl to můj Radek, zkolaboval přibližně na osmnáctém kilometru. Běžec kolem mu hned volal záchranku a snažil se ho oživovat. Sanitka přijela včas, nicméně Radek strávil nějaký čas v umělém spánku.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (37): Sousedka si k nám chodí pro všechno, co doma nemá. Když jsem řekla dost, začalo peklo

Jeho návrat z nemocnice pro mě znamenal peklo

Jezdila jsem za ním každý den a doufala v zázrak. Doktoři mlžili, jako kdyby sami nevěděli, jak to dopadne. Probral se a já se také znovu narodila. Už ani přesně nevím, kolik času v nemocnici strávil, dny byly stejné. Doktoři mi řekli, že mu totálně selhal organismus a pravděpodobně prodělal mrtvici, která může mít následky.

Bohužel měla. Po návratu domů začalo peklo. Radek byl neustále protivný, negativní. Po čase to přerostlo v agresivní chování a zlost. Nic mu nebylo dost dobré, studený oběd, horká polévka, špatně uvařené kafe. Začal mě i dost titulovat nadávkami, což nikdy před tím nedělal.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (34): Manžel mě nutil, abych dojídala zbytky. Nosila jsem je tajně psovi a on to zjistil

Přivezla jsem si domů úplně cizího člověka. Už to nebyl ten aktivní, usměvavý a zábavný člověk. Tajně jsem doufala, že se to časem změní, stále jsem to konzultovala s doktory, ale jediné, co mi řekli, bylo, že se to někdy stane.

Jednou na mě vztáhnul ruku, ale stačila jsem uhnout. Začala jsem se ho bát. Neměla jsem už ani síly o něj pečovat. Nikdy za nic nepoděkoval.

Ráda bych dodržela svatební slib, že spolu budeme v dobrém i ve zlém, ale kdo něco takového nezažil, neumí si představit, jak náročné to je. Chtěla jsem najmout ošetřovatelku, která by mi pomohla, a třeba by si na ni nedovolil. Zkusila jsem to, paní to zvládla tři dny, a pak to odmítla, protože si dovoloval i na ni.

Obávám se, že budu muset manžela dát někam do ústavu.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.