Ludmila se těšila, že až půjde důchodu, bude mít čas na vnoučata. Problém je v tom, že snacha Marie je jiného názoru. Ludmila dostane vnoučata na hlídání jen tehdy, když jsou nemocná. To jí po čase přestalo vyhovovat a ohradila se. Jak to dopadlo?
Když jsem nastoupila do důchodu, hrozně jsem se těšila na to, až budu mít hodně času na vnoučata. Syn Martin (35) má s manželkou Marií (33) dvě úžasné děti. Věděla jsem, že mě snacha moc nemusí a má proti mně výhrady. Vždycky jsem se ale snažila, abychom spolu vycházely. Jenže se to nepovedlo. Děti vidím jen tehdy, když jsou nemocné a ona potřebuje hlídání. Jenže mě to přestává bavit, protože jsem poté vždycky sama nemocná.
Snacha mě nemá ráda
Marie je taková panička, která si o sobě myslí zbytečně moc. Martinovi jsem přála hodnou ženu, která ho bude mít ráda. U Marie si tím nejsem moc jistá. Na můj vkus je to příliš veliký sobec a manipulátor. Protože mi velmi záleží na tom, abych vídala svá vnoučata, nikdy jsem proti Marii nešla. Bylo mi jasné, co by proti mně použila.
Když jsem nastoupila do důchodu, těšila jsem se, že budu s vnoučaty trávit víc času. Měla jsem plány, jak s nimi budu chodit do ZOO, nebo je vezmu na půl dne do bazénu. Když jsem s tím poprvé na Marii vyrukovala, nechtěla mi je dát. „Nezlob se, my na sebe máme v týdnu málo času. O víkendu chceme být spolu, jako rodina," odbyla mě.
Neměla jsem proti tomu co říct. Občas jsem se snažila orodovat u Martina, aby Marii domluvil. Jenže on nemá doma hlavní slovo. Bylo mi líto, že mi je snacha nechce dávat. Před půl rokem mi ale zavolala s nečekanou žádostí. „Nutně potřebuji, abys dneska pohlídala děti. Mají rýmu, nemůžou do školky. A já mám v práci důležitou schůzku," prosila mě do telefonu.
Vnoučata dostanu na hlídání, jen když jsou nemocná
Nakonec jsem si k sobě vzala děti na celý týden. Obě měly víc než rýmu. I ošklivý dusivý kašel a teploty. Najednou jsem byla Marii dobrá. Neřekla jsem ani popel a snažila se, aby byly děti co nejdřív zdravé. Když šly zase do školky, neviděla jsem je další měsíc. Možná někde ve dveřích, ale to mě nesměly pomalu ani obejmout.
Po čase mi Marie volala se stejnou prosbou. Děti byly opět nemocné a já je měla hlídat. I když jsem věděla, že mě Marie jen využívá, pomohla jsem jí. Spíše kvůli vnoučatům. Jenže tentokrát jsem tu nemoc také omarodila. Další týden jsem ležela doma v horečkách a s kašlem. Když jsem po synovi a Marii chtěla, aby mi přivezli nějaké léky, nikdo neměl čas.
Mísil se ve mně vztek a smutek zároveň. Neuběhly ani dva měsíce a Marie zase volala. „Děti jsou nemocné, vezu je k tobě," řekla automaticky. Nadšená jsem nebyla, protože jsem se akorát dala do kupy. Ležely u mě týden a já to zase chytla. Jsem přeci jen ve věku, kdy už moje imunita za nic nestojí. Spojila jsem se s Martinem, abych to s ním celé probrala.
Snacha nakonec vzala rozum do hrsti
Když jsem mu na rovinu řekla, že mě nebaví hlídat děti jen tehdy, když jsou nemocné, bylo mu trapně. „Mami, já to vím, ale znáš Marii..." řekl smutně. „Pokud je nebudu moct mít, i když jsou zdravé, tak už mi je nevozte," řekla jsem jasně.
„Já to doma vyřídím,“ nabídl Martin. Nějaký čas byl klid, pak se ozvala Marie s nečekaným návrhem. „Napadlo mě, jestli nechceš děti jen tak na víkend. Má být hezky, že byste šli do zoo,“ řekla s přetvářkou v hlase. Takže pochopila, o co mi jde. Teď mám vnoučata, i když jim zrovna nic není. A moc si to společně užíváme.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.