Lukáš se jednoho večera bavil s kamarády a po všech jejich šílených historkách mu bylo divné, že je jeho žena normální. Začal ji proto sledovat. Jak to dopadlo?
Když jsme na začátku léta popíjeli s kamarády v hospodě, poslouchal jsem jejich historky a nestačil se divit. Byli jsme čtyři a všechny tři kamarády jejich manželky podváděly.
Všichni měli šílené historky
Ze začátku jsem se tomu smál, ale když se přidal i poslední kamarád, žasl jsem, jak vynalézavá jeho žena byla. Nikdy bych to do ní neřekl a i on přiznal, že měla všechno do detailu promyšlené a nebyl schopný to dva roky poznat. Dva roky!
Začalo mi to vrtat hlavou
Jak všichni domluvili, dívali se na mě, abych také hodil historku do placu, ale já krčil rameny, že mě žena nepodvádí. Jeden z nich se smál a dodal: „Nebo o tom ještě nevíš.“ Vrtalo mi to hlavou a v duchu jsem si vybavoval, co Pavla dělá. Naší dceři nebyly ještě tři roky, ale už chodila na dopoledne do školky. Pavla tak měla čtyři hodiny pro sebe.
Odpoledne jí občas dávala babičce, aby vypomáhala kamarádce, a já si řekl, že se na ni zaměřím. Dopoledne jsem jí zavolal, co dělá, a ona se smála: „Co bych dělala. Jdu prát, žehlit, uklidit…“ Já se stavil domů, že si dáme kávu. Byla zaskočená, nikdy jsem dopoledne domů nejezdil. Na dva dny jsem si vzal tajně volno a sledoval jsem, v kolik jezdí ze školky a kam. Nakonec jsem sehnal GPS lokátor, který jsem jí dal do auta.
Pavla se vracela každý den kolem čtvrt na devět. Jakmile jsem přijel, opravdu uklízela a žehlila a v půl dvanácté jela do školky. Když měla malá jít odpoledne k babičce, sledoval jsem, kam jede, a tentokrát vyrazil za ní.
Měl jsem strach
Pavla ji odvezla k babičce a jela do knihovny vystřídat kamarádku. Oknem jsem viděl, jak dělá pořádek v knihách a cosi vyřizuje na počítači. Večer přijela domů, vařila, starala se o malou a takhle to šlo pořád. Nenašel jsem nic a pořád mi to bylo divné. Jedno odpoledne ovšem od babičky nejela do knihovny, ale do města.
Strašně mi bušilo srdce a v duchu jsem si říkal: „Tak a je to tady.“ Teď se cítím trapně, že jsem se domníval, že mě podvádí, protože se ukázalo, že Pavla jela do města, aby mi koupila dárek k výročí svatby, na které jsem dočista zapomněl.
Vyznal jsem jí lásku a přišel jsem si jako největší pitomec na světě, Pavla totiž byla dokonalá. Jenže pak jí můj kamarád vyzvonil, že jsem ji sledoval, a ona brečela, jak jsem ji zklamal. Rozvádět se prý nechce, ale nebaví se se mnou, přestala doma cokoliv dělat, je pořád jen s malou. Měl jsem víc věřit svému úsudku, že máme zdravé manželství, takhle jsem všechno pokazil.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.