Láska je slepá. Zamilujete se do někoho, ani nevíte jak. Lukáš svoje sympatie k jisté ženě skrývá skoro dvacet let. Zalíbení totiž našel v naprosto nevhodné osobě.
Tento příběh se se mnou táhne skoro dvě desítky let. Obtěžuje mě a já kvůli tomu jen a jen trpím. Samozřejmě, že se mi nakonec povedlo žít jakž takž normální život, ale nikdy jsem neřekl jediné ženě, kterou jsem kdy doopravdy miloval, co k ní cítím.
Na koleji jsem poznal svého nejlepšího kamaráda
S mým nejlepším kamarádem Markem (50) se známe od vysoké školy. Bydleli jsme spolu na koleji. Během společně strávených let se mezi námi vytvořilo silné pouto. Chodili jsme spolu často na pivo, plánovali společné akce na prázdniny a postupem času se z nás stali nejlepší kamarádi. Naše přátelství přežilo i vstup do dospělého života. Oba jsme měli stálá zaměstnání, ale vždy jsme si na sebe našli čas.
Marek byl a je můj úplně nejlepší kamarád. Vím, že se na něj ve všem mohu spolehnout. Pokud bych za ním přišel s jakýmkoliv problémem, vím jistě, že by mi pomohl. A on to má stejně. Nikdy bych mu nechtěl ublížit, a proto svoje tajemství držím v sobě skoro dvacet let.
Zamiloval jsem se do jeho přítelkyně
Před dvěma dekádami za mnou Marek přišel s důležitým oznámením. „Našel jsem lásku svého života, rád bych si ji vzal, a proto chci, abys ji poznal. Je to pro mě důležité,“ řekl mi. Opravdu jsem se moc těšil na to, až jeho vyvolenou poznám.
Pozvali mě s mojí tehdejší přítelkyní k nim na večeři. Přinesli jsme víno a chystali se na krásný večer. To opravdu nakonec byl. Ale stalo se tam něco, co mi nadobro změnilo život. Do kamarádovy přítelkyně Anny jsem se na první pohled zamiloval.
Byla nádherná, opravdu jsem nikdy nikoho tak krásného nepotkal. Ale neokouzlila mě jenom vzhledem, zaujala mě také její povaha. Byla na všechny neskutečně hodná, a navíc byla chytrá.
Nikdy nesmím přiznat, co k Anně cítím
Věděl jsem, že se nenacházím v lehké situaci. Od začátku mi bylo jasné, že to nesmím nikomu říct, a také jsem věděl, že moje láska zůstane nenaplněná. Markovi ani Anně nikdy nesmí dojít pravda. Nechci přijít o nejlepšího kamaráda.
Moje jediná šance, jak žít normální život, je zapomenout. Jenže to se mi za těch dvacet let nepovedlo. Oženil jsem se, mám rodinu, ale Anna pro mě vždy byla ta jediná. Čím častěji moje rodina s jejich rodinou trávila čas, tím mi bylo jasnější, že Annu nikdy nepřestanu milovat. A to se také stalo.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.