Magda svého manžela vždy ve všem podporovala. Když teď od něj na oplátku žádá, aby jí byl oporou, nedočkala se toho. A to jí nepřijde spravedlivé.
Těch deset let společného života s Honzou (40) mě naučilo mnohému. Zejména tomu, že je dobré být trpělivá, klidná a pokorná. Za naše dva kluky, kteří pro mě znamenají všechno, jsem moc vděčná. Mladšímu Zbyňkovi je pět let a staršímu Tadeášovi je sedm.
Do práce jsem se vrátila ráda
Na rodičovské dovolené jsem dohromady strávila pět let. Byly to náročné roky, ale také jsem byla moc ráda, že se můžu věnovat jenom svým dětem. Brala jsem to jako změnu rolí. Předtím jsem pracovala, pak jsem se stala matkou na plný úvazek.
Když se Zbyněk před dvěma lety dostal do školky, vrátila jsem se do práce s radostí. Dělala jsem obchodní asistentku a vždy mě to naplňovalo. Zaměstnavatel byl tak hodný, že mi zkrátil úvazek. A já mohla v klidu chodit do práce a stíhat i věci kolem domácnosti a kluků.
V práci mě chtějí povýšit
Vyzvedávala jsem kluky ze školky, chodila s nimi na kroužky a doma vařila, prala, uklízela. Spousta matek zná takový zápřah. Celou dobu jsem si myslela, že není nic neobvyklého na tom, že manžel mi zas až tolik nepomáhá a spíše tráví čas v zaměstnání.
Teď se ukázalo, že bych mohla být povýšená. Moc bych si to přála. Znamenalo by to ale, že bych šla na plný úvazek. A svoje povinnosti bych nestíhala tak jako před tím. Kromě jiného bych jednou za půl roku odjela na veletrh do Německa a manžel by byl na děti sám. Když jsem Honzovi řekla, co mi v práci nabídli, nestačila jsem se divit.
Manžel nechce pečovat o děti
„Neměla bys to brát. Já nemám čas starat se o kluky. Víš moc dobře, že chodím do práce a končím pozdě,“ řekl mi. „To mám prostě zapomenout na to, co chci já, a nemám se nikam posouvat? Nemyslíš, že je to od tebe dost sobecké? Pět let jsem se o ně starala dennodenně. Neměla bych teď mít možnost myslet chvíli zase na sebe?“ nedala jsem se.
Honza ale stále mluvil o tom, že péči o kluky nezvládne. Opravdu jsem se na něj naštvala, chová se vážně sobecky. Mrzí mě, že mě neuznává a nedopřeje mi příležitost něco dokázat. Přece není nic špatného na tom, že si také přeji dobrou kariéru a práci, která by mě naplňovala. Nebo se pletu?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.