Paní Magda si s manželem dlouhé roky šetřili na novou kuchyň, která byla jejich snem. Když si ji konečně pořídili, byli šťastní. Tak se ale necítila jejich závistivá sousedka. Co provedla?
S manželem Milošem (44) jsme dlouho snili o tom, jak si zařídíme novou kuchyň. Dlouho jsme si na ni šetřili, abychom si nebrali půjčku.
Vysněná kuchyň
Měla jsem jasnou představu, co chci. Měla to být krásná, sametově šedá matná kuchyň. U své kamarádky jsem viděla práci jednoho velmi šikovného kluka, který dělal kuchyně na míru. Bylo jasno. Chtěla jsem kuchyň od něj. Domluvili jsme si schůzku, kde jsem mu vysvětlila svou představu.
Já si s Milošem vybrala materiál a barvu. Velmi jsem se těšila na výsledek. Řemeslník měl i pár skvělých nápadů. Moji představu doplnil o dřevo dekor a černé úchyty. Podle návrhu byla kuchyň vážně úžasná. Vycházelo to tak, že týden před Vánoci byla namontovaná a my mohli vařit v novém.
Kuchyň byla tisíckrát hezčí v reálu než na nákresech. Byla jsem z toho velmi dojatá, protože jsem o takové kuchyni snila několik let. I Miloš z ní byl unesený. Byl to krásný dárek pod stromeček.
Kuchyň pod vodou
Jednou na nás zazvonila sousedka Dana, která bydlí nad námi. Přišla mě poprosit o dvě vajíčka. Pozvala jsem ji dál. Šla za mnou do kuchyně. „Teda Magdo, vy máte ale krásnou kuchyň, to muselo stát majlant,“ řekla trochu závistivě. „Děkuji vám. Tady máte ta vajíčka.“
Sousedka stála jako socha a nevěřícně si kuchyň prohlížela. Nestyděla se a zeptala se mě: „Kde jste na to proboha vzali?“ „To víte, kdo šetří, má za tři,“ zasmála jsem se. Ona se moc pobaveně netvářila. Vztekle vzala vajíčka a odkráčela z bytu. Já jsem si šla uvařit nadšeně kávu do naší nové kuchyně. Nemohla jsem se na tu krásnu vynadívat.
K večeru jsem si všimla, že u stropu jsou nějaké divné fleky. Miloš se na to díval, ale neshledal nic, čeho bychom se měli bát. Vodu jsme setřeli a šli jsme si lehnout. Veliký šok nás čekal ráno, když jsme přišli do kuchyně. Byla (s nadsázkou řečeno) celá pod vodou. „Někdo nás vytopil,“ začala jsem brečet.
Závistivá sousedka
Rychle jsem začala vodu utírat, abych zjistila škody. Všimla jsem si, že některé dřevěné části se jemně odlepují. Zdá se, že ty kapky, co jsme večer viděli, byly předzvěstí. Miloš kroutil hlavou a lamentoval, co se mohlo stát. Já jsem si vybavila rozhovor s Danou, která u nás den předtím byla.
Šla jsem na ni zazvonit. „Omlouvám se, že vás ruším, ale asi jste nás vytopila,“ řekla jsem ve dveřích. „Já? To určitě ne. Mně také kape voda ze stropu, za to může soused nade mnou asi,“ řekla podivným tónem. „Snad se vám nezničila ta nová kuchyň?“ Cítila jsem, že tady něco nehraje. „Můžu se jít podívat, kde vám ta voda teče?“ zeptala jsem se a bez vyzvání jsem vešla do bytu. Šla jsem do její kuchyně, kde jsem se zhrozila. Sama měla kuchyň pod vodou, ale strop suchý. „Vy jste nás vytopila úmyslně?“ zeptala jsem se už trochu ostřeji.
Lhala, co jí síly stačily, ale zdá se, že si schválně vypustila hadici od pračky na zem. Svůj nábytek měla totiž zalepený v igelitech, a co šlo, měla uklizené. Díkybohu, že jsme pojištění. Žasnu spíše nad tím, co s člověkem udělá závist. Málem nám tím pokazila Vánoce, baba jedna.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.