O každý vztah je nutné pečovat. Pokud se lásce nevěnujete, může se ze vztahu vytratit. A člověk si ani nevšimne, jak k tomu došlo. Paní Magda je vdaná patnáct let a přesně tento problém teď zažívá se svým manželem.
Můj muž Kamil (45) je úžasný. Je pracovitý, vaří a pomáhá mi i s našimi třemi dětmi. Ze všech koutů slyším, jak mi ho každá závidí, že se takový chlap těžko hledá. Ale má to i svou druhou stranu. K sobě se moc hezky nechováme.
Stali se z nás spolubydlící
Nevím, kdy k tomu došlo. Kdy jsme se tak odcizili, že se z nás stali jen spolubydlící. Možná za to může narození našich tří dětí. Když byly úplně maličké, na nějaké intimnosti prostě bylo málo času. Cítila jsem se tak osahaná, opusinkovaná a uobjímaná, že mě ani nenapadlo něco chtít i po manželovi.
A tak se z našeho života postupně vytratily letmé dotyky, jako je třeba chycení za ruku, když se procházíme venku, pohlazení nebo obejmutí... Bylo mi to líto, ale s dětmi za zády nezbyl čas na řešení intimit. Prostě jsem to nechala být. Možná kdybych něco podnikla tehdy, nemuselo to dojít až tak daleko.
Manžel zapomněl i na dort
Kamil totiž zapomněl na moje narozeniny. Před týdnem mi bylo dvaačtyřicet. Docela děsivý věk, ale po překlenutí čtyřicítky už svoje nově se objevující vrásky beru s humorem. Měla jsem připravenou večeři a dort, který měl manžel po práci vyzvednout v cukrárně. Už ráno mi bylo zvláštní, že mi nepopřál. Vždycky mi popřeje ještě v posteli, tentokrát ale nic. Nechtěla jsem nic říkat, aby si nemyslel, že to od něj vyžaduji.
Den proběhl normálně, uvařila jsem slavnostní večeři a čekala, až se manžel vrátí domů. Ale on stále nejel… Čekali jsme na něj hodinu. Nakonec mi poslal smsku, že se zdrží v práci. Uvnitř jsem byla šílená vzteky, ale před dětmi jsem na sobě nedala nic znát.
Chce mi to vynahradit
Vyříkala jsem si to s ním, když večer přijel domů. „To jsme se opravdu až tak odcizili, že jsi zapomněl na moje narozeniny?“ zeptala jsem se. A vtom mu to došlo. Ihned se začal omlouvat, že toho má v práci hodně a o víkendu mi všechno vynahradí. Nedokážu se na něj zlobit dlouho, ale i tak mě to mrzí.
Bojím se, že náš vztah nepůjde napravit. Co to jsme za partnery, když si můj muž nevzpomene, že mám narozeniny? Kvůli takové blbosti nebudu hned žádat o rozvod, ale chtěla bych to napravit. Přála bych si, abychom znovu žili spolu. Jenže ne jako spolubydlící, ale jako zamilovaný pár.
Další příběhy ze života →
Irma (35): Manžela podvádím s jeho mladším kolegou. Ten chce jít s pravdou ven
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.