Tchyně bývají námětem různých vtipů. Mahulena by byla raději, kdyby vše, co páchá její tchyně, byl také jen vtip. Gabriela totiž šíří pomluvy, které se Mahuleny citelně dotýkají.
Když jsem Ondřeje poznala, hned jsem cítila, že mezi námi bude panovat souznění. I když byl rozvedený, na charakteru mu to neubíralo.
Tchyně pořád pomlouvala bývalou snachu
Měl z předchozího manželství dceru, o kterou se s bývalou ženou starali na střídačku. Pětiletá Sára je dobře vychované dítě, které ví, co se sluší a patří. Tu jsem poznala jako první. Koho mi Ondra dlouho nechtěl představit, byla jeho matka. Gabriela (59) byla už od pohledu semetrika.
Nestyděla se u naší první společné večeře pomlouvat matku malé Sáry. „Minule jsem potkala Lenku, jak jde s nějakým mužem. Plivla jsem jí pod nohy. Coura to je. Nikdy jsem ji neměla ráda,“ řekla neurvale. „Mami, nech toho. Je to Sářina matka a my se rozešli v dobrém. Tak važ slova,“ požádal ji Ondra. Ona ovšem dál mumlala cosi o krávě a zlatokopce.
Ondra o své bývalce mluvil vždy s úctou a pokorou. To se mi na něm líbilo, že neměl potřebuji ji špinit. Sám přiznal: „Naše manželství se rozpadlo, ale vinu neseme oba.“ Gabriela nebyla nadšená, když jsme jí po roce našeho vztahu řekli, že se budeme brát. Hned uhodila na Ondřeje: „To ti to jednou nestačilo? Je to nutný?“ Ondra s ní ale o ničem nediskutoval. „Prostě se vezmeme a tečka.“
Chtěla nás rozeštvat
Šokovalo mě, když jsem se od Sáry dověděla, že jí Gábina tvrdí, že to ona je její opravdová matka. Dělala té holce v hlavě guláš. I když jsem Lenku neznala, podle všeho se o Sáru starala svědomitě a milovala ji. Gábina na ni ovšem před Sárou házela špínu. To, co jí tchyně napovídala, jsme my museli vyvracet.
Po čase se obula Gábina i do mě. Bydlí od nás kousek, takže chodí na návštěvy neohlášeně. Ťukne klidně v osm večer a sama se pozve dál. „Vy tady ale máte nepořádek. To sis teda nevybral dobře, Ondrášku,“ řekla škodolibě. Vzhledem k tomu, že Ondru skutečně miluji a záleží mi na něm, nechtěla jsem dělat zle. Určitě jsem neměla v plánu pouštět se do boje.
A to ani tehdy, když jsem zjistila, že o mně tchyně roznáší pomluvy. Například to, že manžela podvádím. Jindy se ke mně doneslo, že nepracuji, protože neumím do pěti počítat. Nejhorší to bylo, když jsem otěhotněla. Gábina roznášela bludy, že to dítě není Ondřejovo. Neustále se zaměstnávala tím, že nás chtěla rozeštvat.
Já se ale manžela kvůli ní nevzdám
Proč? To netuším. Nikdy jsme si nic neprovedly. Bojím se, že je to jen o tom, že je zkrátka zlá. Když se nám narodil syn Honzík, odmítala s ním být jakkoliv spojená. Nebyla se za námi ani podívat v porodnici, doma si ho nepochovala. Když plakal, křikla: „Utiš toho parchanta, který je bůh ví koho.“
Vhánělo mi to slzy do očí. Ondra stál jednoznačně za mnou. Měl o své matce také určité mínění. Vyškrtnout ji ze svého života ale nedokáže, čemuž rozumím. Nastavil nějaká pravidla, které k naší smůle Gábina nerespektuje. Mně začalo postupně docházet, proč je Ondra rozvedený. Není zrovna lehké ustát každodenní útoky a nadávky.
V jedné věci mám ale jasno. Já se zkrátka nevzdám. Už té ježibabě musí někdo ukázat, že se jí nebojí. I když je to někdy těžké. Nikdy nepřestanu doufat, že se jednoho dne umoudří. Třeba i přijme Honzíka za své vnouče.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.