Majda měla před svatbou sen, v němž pohřbívala otce. Bohužel se vyplnil. Sotva zahnala smutek, matka se jí svěřila, že ji otec k sobě volá. Zemřela zrovna v den, kdy měla Majda porodit syna. Malý Ríša se stejně potkal se svými starými rodiči. Došlo k tomu za neobvyklých událostí.
Pár dní před svatbou jsem měla podivný sen. A o co v něm šlo? V kostele, kde jsem se měla vdávat, jsme pohřbívali mého otce. Bohužel, sen se vyplnil do puntíku. Tím to ale nekončilo. Netrvalo to dlouho a za otcem šla i mamka, protože ji volal k sobě.
Před svatbou jsem měla sen, že pohřbíváme tátu
Vdávala jsem se před dvěma lety. Na svůj velký den jsem se velmi těšila. Radost mi kazil jen sen, který se mi zdál týden před obřadem. Vycházela jsem v něm z kostela a byla jsem v černém, protože jsme pohřbili tátu. Všude létaly vrány. Šlo o stejný kostel, kde se měla konat moje svatba. Nikomu jsem o tom neřekla. Došlo mi, že to má nějakou spojitost, až když se to stalo.
V den mé svatby všechno šlo podle plánu. Jen mě trochu znepokojily vrány poletující kolem nás. O tři týdny později jsme byli v kostelu znovu. Táta skutečně zemřel. Skládal brambory ve sklepě a dostal srdeční příhodu. Nikdo z rodiny nevěděl, že tam je, takže mu neměl kdo přispěchat na pomoc. Zemřel sám, ve tmě a chladu.
Děsilo mě, jak moc je sen podobný tomu, jak otcův pohřeb probíhal. I v realitě jsem měla ten stejný mrazivý pocit. Jako kdybych to zažívala podruhé. Čas plynul a rodina se ze ztráty milované osoby postupně dostávala. Až na mamku.
Jeden sen se vyplnil, ale čekala mě další tragédie
Mamka se mi svěřila s tím, jak slabá se poslední dobou cítí. Dokonce se zmínila o snu, který se jí stále vrací. „Sedím doma na gauči a někdo stojí za oknem. Pořád volá moje jméno. Myslím, že je to táta a volá mě k sobě," řekla se slzami v očích. „Budeš se hodně zlobit, když ho poslechnu?" zeptala se.
„Budu se zlobit. Přišla jsem o tátu, nechci přijít ještě o tebe. Potřebuji tě tady," plakala jsem. V té době jsem už věděla, že jsem těhotná. Mamku to na nějaký čas rozveselilo. Pak to zase byla ona. Veselá žena s chutí žít a nevzdávat se. V den, kdy mi praskla plodová voda a odvezli mě do porodnice, jsme se viděly naposledy.
„Majdo, mrzí mě to, ale už je čas. Táta u mě včera zase byl a dneska se to stane," řekla. „Co se stane? Já ti dnes porodím vnuka, nikam nechoď," prosila jsem ji se slzami v očích. Mamka mi už jen řekla, kde najdu věci pro syna. A že na něj doma čeká překvapení. Poté mě políbila na čelo a řekla, že mě miluje. Pak odešla. Navždy...
Všechno se děje z nějakého důvodu
Tu noc mamka seděla na gauči a usnula věčným spánkem. Podle slov lékařů měla mrtvici. Já jsem ale věděla, že je v tom víc. Ta spojitost mezi jejím snem a zesnulým tátou. Chtělo se mi brečet a pak zase řvát. Svým způsobem jsem se na mamku zlobila. Nechala mě tady, aby mohla být s tátou. Nebylo to od ní sobecké?
Odpustila jsem jí až po nějaké době. Když byly Ríšovi tři roky, prozradil mi, že než přišel na svět, potkal u brány muže a ženu. Oba mu řekli, jak ho milují a dali mu slib, že ho budou celý život chránit. Hned mi došlo, o kom mluví. O babičce a dědovi, kteří jsou tam nahoře. Už navždy mě bude mrzet, že si rodiče syna nepochovají, ale asi jsou věci tak, jak mají být. Naši jsou zase spolu. Já mám syna, kterého miluji. A když teď vím, že má nad sebou andělskou ochranu v podobě mých rodičů, mohu být zase šťastná.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.