Malvína (28): U rodinného oběda jsem všem řekla, co si o nich myslím. Už tři týdny mě ignorují

Nevím, jestli je to tím, že se nacházím v období života, kdy se kolem mě pořádají samé svatby a křty, ale otázky, které mi pokládají moji příbuzní ohledně mé budoucnosti, mě začínají pěkně štvát, proto jsem to jednou nevydržela a pěkně od plic jim řekla, co si o tom myslím.

Mohlo by Vás zajímat:

Olda (39): Jsem si jistý, že nikdy nechci mít děti. Přišel jsem na způsob, jak toho dosáhnout

Mám obrovskou rodinu

Pocházím z početné rodiny. Moje máma má tři sourozence, kteří nyní mají už tři nebo více dětí, proto je počet mých bratranců a sestřenic ohromující.

Děti to už dávno nejsou, mému nejstaršímu bratranci je skoro padesát a sám má skoro dospělé potomky. I přesto, že v rodině nejsem nejmladší, jsem jediná, kdo nemá partnera ani dítě. I moje nejmladší sestřenice Zuzana, které je čerstvých dvacet, před pár měsíci přišla s novinkou, že je těhotná. Vtipné je, že nemá žádného partnera ani práci.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (35): Kvůli dětem jsem přišla o kariéru. Hrozně závidím manželovi, ten je úplně v pohodě

Dávají mi za vzor sestřenici

Evidentně to nikomu nevadí, protože mi ji dávají za vzor. „Podívej se na Terezku. Brzy z ní bude máma. Bude vyspělá a bude mít zodpovědnost. To je to, o co by mělo jít i tobě,“ řekla mi při rodinném obědě babička. Samozřejmě, že jsem se naštvala, předhazovat mi za vzor sestřenici, která nikdy neměla žádnou práci a jen luxuje účet svých rodičů, je opravdu geniální, ale nic jsem neřekla. Dělala jsem, jako bych babičku neslyšela.

Dalším nepříjemným dotazům jsem se ale nevyhnula. Ať už jde o tety, strejdy, nebo mé rodiče a prarodiče, každý se mě ptá, kdy si najdu přítele a budu už konečně mít dítě. Je to opravdu otravné slýchat to pokaždé, když někoho z nich vidím. Proto, když už to bylo poněkolikáté, jsem to nevydržela.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (32): Ze dne na den jsem se stala samoživitelkou. Vůbec netuším, jak to zvládnu

U oběda jsem vybuchla

Tenkrát se konal další rodinný oběd a když se téma hovoru stočilo na mě, zase se někdo obligátně zeptal, jestli můj život vůbec stojí za to, když nemám muže, který by se o mě staral, a dítě, o které bych se měla starat já. „To si opravdu myslíte, že mě baví pořád dokola poslouchat ty vaše kecy o tom, jak je můj život mizerný? Měli byste vědět, že já jsem naprosto spokojená a to, že mám fungující vaječníky, neznamená, že je taky musím použít,“ začala jsem na ně řvát.

Docela je to zaskočilo, ale nikdo se mi neomluvil ani se mě nezastal. Z oběda mě vyhodili a řekli, že se mám vrátit, až se uklidním. Už jsem je tři týdny neviděla, nevím, jak dlouho mě ještě vydrží ignorovat.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Josefína (24): Je svatba opravdu dobrý nápad? Možná jsem řekla ano z nesprávného důvodu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.