Marcelově manželce Lence se v práci vždycky dařilo. Když odcházela na mateřskou, skoro to obrečela. Pak se ale nečekaně zabydlela v roli maminky a čtyři roky se jen starala o rodinu. Do zaměstnání se jí vracet nechtělo. Jenže musela a neskončilo to úplně podle jejích představ.
Vždycky jsem Lenku (34) považoval za inteligentní ženu. Byla kreativní a hodně jí to pálilo. V práci byla úspěšná. Když odešla na mateřskou dovolenou, nenapadlo mě, jak moc ji to změní. Teď se po čtyřech letech vrátila do práce a mně z toho jde hlava kolem.
Manželka se našla v roli matky
Moc dobře si pamatuji, jak jí ukápla slza, když šla na mateřskou. Byla v práci úspěšná a měla neuvěřitelné výsledky. Mateřská její cestu trochu zpomalila. Ještě pár dní po porodu seděla u počítače a pracovala. Čas a povinnosti ale ukázaly, že to nepůjde. Rozhodla se naplno věnovat dceři Elišce a po pár měsících se v roli matky našla.
Najednou se v ní otevřelo tolik lásky, že jsem netušil, že to v sobě vůbec má. Pečovala o nás láskyplně. Elišku rozvíjela, doma bylo uvařeno a uklizeno. Díky Lence jsem se cítil dobře a milovaně. Netrvalo dlouho a manželka znovu otěhotněla. To byly Elišce dva roky. Lenka jásala. Tenkrát pronesla něco ve smyslu: ,,Jupí, ještě se do práce vracet nemusím.“
I když dny s rostoucím břichem a divokým dítětem byly těžké, Lenka to zvládala skvěle. Byla neuvěřitelná. Každý den vstávala brzy ráno, aby nám udělala snídani. Pak šla s malou ven. Odpoledne ji brala na nějaký kroužek. Po večerech s ní malovala. Současně s tím se nemohla dočkat druhého dítěte.
V oboru už se nedokázala zorientovat
Po narození Damiána se manželka překonávala snad ještě víc. Vyloženě si to užívala. Nevadilo jí noční vstávaní, přebalování ani to, že na sebe nemá vůbec čas. Naše děti milovala celým srdcem. Jenže měsíce běžely a po nástupu dětí do školek bylo jasné, co musí Lenka udělat. Vrátit se do práce.
Svěřila se mi, jak moc se tam po těch letech netěší. ,,Vždyť já už nic neumím,“ posteskla si, když jsme spolu oprášili některé počítačové dovednosti. Místo jí drželi a já doufal, že lehce naváže tam, kde skončila. Jenže spousta věcí se změnila. Lenka se v oboru nemohla zorientovat.
Vracela se domů ubrečená. ,,Já to tempo v práci nestíhám. Spoustu věcí už ani neumím. Jsem tak nešťastná,“ vzlykala a mně jí bylo líto. Slíbil jsem jí, že jí pomůžu se do toho dostat. Po večerech jsme seděli u počítače a znovu se snažili oprášit staré dovednosti. Sám jsem byl v šoku z toho, jak jí to nešlo. Udělat najednou obyčejný graf bylo něco nemožného.
Nakonec to vyřešila po svém
Stalo se to, co se stát muselo. Lenku z práce vyhodili. Částečně se jí ulevilo, protože to pro ni byl stres. Začala si tedy hledat jinou práci. Společně jsme upravili její životopis. Během toho se ukázalo, že co se před lety naučila, to už neovládá. Než ji vůbec pozvali na pohovor, trvalo to měsíce. A stejně to místo nedostala.
Nemohl jsem nás uživit sám a Lenka ne a ne si najít práci. Sama přiznávala, že je nemožná a nic neumí. Nedokázal jsem pochopit, jak toho mohla tolik zapomenout. Naše finanční situace začala být neúnosná, a tak Lenka našla jiné řešení. Vzala místo uklízečky. Nečekal bych, že za to bude šťastná. Sice vydělává podstatně méně než kdysi, ale je spokojená. A to je pro mě asi to nejdůležitější. Jen se bojím, že si tím nadobro zabouchla dveře k dobré práci.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.