Marcela se snažila svého přítele podpořit, protože ho vyhodili z práce. Když ani po půl roce nenašel jinou práci, začala být zoufalá. Pak mu její kamarádka dohodila místo. Byla to dobře placená práce a Radek tam byl spokojený. Kde je tedy háček?
S přítelem jsme se ocitli v situaci, která není zrovna příjemná. Radek přišel o práci a měl problém sehnat novou.
Výpověď
Už dlouho se u Radka v práci mluvilo o tom, že se budou snižovat stavy. Oba jsme doufali, že se ho to nedotkne. Bohužel, byl přesně v té skupince lidí, která dostala výpověď a odstupné. Díky tomu měl čas, aby si našel novou práci.
Radek není žádný flákač. Poctivě posílal životopisy, obcházel pohovory. Po pár měsících dokonce slevil ze svých požadavků. Už mu šlo jen o to, aby našel práci. Peníze z odstupného pomalu docházely a my jsme věděli, že z jednoho příjmu naši domácnost neutáhneme. Byla jsem z toho velmi špatná, ale před Radkem jsem to nedávala najevo.
Ten potřeboval moji podporu a vidinu toho, že to zvládneme. Musela jsem se někomu svěřit, tak jsem vytáhla kamarádku Soňu na víno. Všechno jsem jí vylíčila spíš jen proto, abych se mohla z téhle starosti vypovídat. Soňa mi ale dala naději. U nich ve firmě měli volné jedno pracovní místo na oddělení administrativy.
V práci byl jediný chlap
Řekla na rovinu, kolik by Radek bral a co by dělal. Zdálo se mi to úžasné a nadšený byl i Radek. Pak už to šlo rychle. Poslal do firmy životopis, absolvoval dvě kola pohovoru. Štěstí nám přálo. Přijali ho. Bylo to za pět minut dvanáct, protože jsme byli finančně už skoro na nule.
Moc mi děkoval, že jsem se zmínila. Práce ho bavila, nebylo to monotónní a měl kolem sebe super kolektiv. Čekala ho první pracovní večeře s týmem. Moc jsem mu to přála. Bylo vidět, jak ho to baví a je tam spokojený. Chtěl si dát skleničku, tak jsme se domluvili, že ho z večeře vyzvednu, aby nemusel domů v noci autobusem.
Když vycházel ven, kolem něj bylo dalších asi pět holek. Jakmile usedl do auta, samozřejmě jsem se zeptala: „Co to bylo za ženské?“ nezastírala jsem osten žárlivosti. „To jsou moje kolegyně,“ řekl opile. „Máte tam i nějaké chlapy?“ ptala jsem se dál. „Ne, jsem na našem oddělení jedinej mužskej, to bys měla vidět, jak si mě tam holky hýčkají,“ zasnil se.
Neskutečně žárlím
Málem jsem kvůli té informaci nabourala. „Jako jedinej? Kolik je těm holkám?“ pídila jsem se. „Jsou všechny tak o dva roky mladší, než jsi ty, to je co? Hotový ráj,“ smál se mi do obličeje. Hned druhý den jsem volala Soně. „Proč si mi to neřekla, že tam bude jedinej chlap?“ spustila jsem na ni.
„Nepřišlo mi to důležité,“ omluvila se. „Neboj se, má se tam dobře, holky mu podlézají, ale nemáš se čeho bát, je to všechno jen taková legrace,“ pokračovala. Málem jsem pukla vzteky. Radek dál chodí domů vysmátý. Když mu odseknu, nebo nemám zrovna náladu, hned mi řekne: „Jó, to holky v práci, ty jsou na mě hodný.“ Jsem ráda, že má práci, ale teď jsem každý den na trní. Bojím se, že ho některá klofne.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.