Marcela se v práci zamilovala do svého šéfa a tajně spolu chodili. Teď ji požádal o ruku, ale má to jeden háček, a to dost nepříjemný. Marcela neví, co má dělat.
Svého partnera Tomáše jsem potkala v nové práci, kam jsem se hlásila jako grafička. On ve firmě působí jako hlavní artdirector a vzal si mě na starost.
Byli jsme spolu pořád
Já se na začátku soustředila hlavně na práci a chodila si k němu pro rady. Trávili jsme spolu hodně času a kolikrát se mi věnoval, i když už šli ostatní domů. To byl večer, kdy jsme si kromě práce povídali i o osobních věcech, a já se do něj zamilovala.
Tajili jsme to
Bylo vidět, že to cítí stejně, protože mi psal, když jsem měla volno. O polední pauze jsme spolu chodili na oběd, a nakonec mě pozval na rande. „Nesmí se to ale dozvědět lidi z práce,“ to byla jeho podmínka. Souhlasila jsem, také jsem nechtěla, aby si mysleli, že jsem tu práci dostala přes postel. Navíc se mi líbilo, když jsme seděli vedle sebe a já mu napsala nějakou nemravnou zprávu a on se snažil dělat, že nic.
Takhle jsme to táhli rok. Volné dny jsme trávili spolu a o víkendech přespával on u mě nebo já u něj. Ani jednou jsem nenadhodila, že už bychom s tím mohli ven. Bavilo mě to tak, jak to je. Tomáš mi vyznal lásku jako první a já myslela, že se zblázním radostí. To jsem netušila, že si pár dní na to přichystá překvapení.
Svatba pod podmínkou
Přišla jsem k němu, všude bylo zhasnuto a jen jedna svíčka hořela v ložnici a byl u ní vzkaz. Když jsem ho dočetla, otočila jsem se a Tomáš přede mnou klečel a držel v ruce krabičku. „Vezmeš si mě?“ jak to dořekl, rozbrečela jsem se jako malá holka. Samozřejmě, že jsem souhlasila a vzápětí jsme se milovali.
Po skončení mi ale sdělil, že to má jeden háček. „Budeš muset odejít z práce, nevyhodím tě, odejdeš sama“ a já na něj koukala jak blázen. Vysvětloval mi, že mě miluje, ale nemůže si dovolit v práci jakékoliv řeči. Byl to nesmysl. „Milujeme se, budeme manželé, může jim to být jedno“, ale Tomáš myslel i lidi z vedení.
Nemyslím si, že to je až takový problém, jistě nejsme první ani poslední, ale mám prý ještě čas, abych si to promyslela. Ale co si mám promýšlet? Buď se vezmeme a dám výpověď, nebo zůstanu v práci a nevezmeme se, tím pádem spolu asi nebudeme? Místo radosti jsem z toho akorát smutná.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.