Marcela byla trochu zoufalá z toho, že je už ve věku, kdy by měla mít muže a rodinu. Když už to chtěla vzdát, seznámila se s Richardem. Vypadal jako nejlepší partie. Vrhla se po hlavě i do svatby, i když se moc neznali. Dnes spolu mají malého syna. Marcela je nešťastná, protože jí manžel drží zkrátka. Pokusí se o změnu?
Nemyslím si o sobě, že jsem ošklivá nebo hloupá. Bohužel, co se týče mužů, mám na ně vyloženě smůlu. Buď partner moc pil nebo doma nehnul prstem. Našli se i nevěrníci nebo lenoši, co nechtěli pracovat. Přehoupla se mi přes krk třicítka a já se začala bát, že zůstanu sama jako kůl v plotě. Moc jsem si přála vedle někoho zestárnout, ale už mě unavovalo někoho hledat. Dala jsem si ještě posledních pár šancí a pomohla si seznamkou.
Vypadal jako ideální partie
Richard byl starší o deset let. Působil na mě velmi dobře a já měla pocit, že se to hledání vyplatilo. Byl sice dvakrát rozvedený, ale to jsem si nedovolila hodnotit, protože jsem měla určitě více vztahů než on. Neodradilo mě nic a já se do toho vrhla po hlavě. Umanula jsem si, že si toho chlapa udržím zuby nehty. Měl dobré zaměstnání, slušné peníze. Alkohol pozřel jen výjimečně, zakládal si spíše na zdravém životním stylu. Kde byl celé ty roky, říkala jsem si po večerech. Když mě po šesti měsících požádal o ruku, myslela jsem si, že mi srdce pukne radostí.
Svatba byla docela honosná, já si to užila se vším všudy. Doufala jsem, že je to moje první a současně i poslední svatba. Richard se držel trochu zpátky, ale já to chápala, zažíval to již po třetí. Pro mě bylo nejdůležitější, že nezůstanu sama. Občas jsem měla brouka v hlavě, kde bude u Richarda ten problém, že byl sám a dvakrát rozvedený. Raději jsem se moc neptala, protože kdo se moc ptá, moc se doví. Užívala jsem si manželství a skvělého manžela. Přál si mít se mnou dítě. To byl vrchol mého absolutního štěstí. Začali jsme na tom pracovat a já za dva měsíce držela pozitivní těhotenský test. Narodil se nám syn. A začal teror. Richard se začal měnit před očima.
Je mi nevěrný a přijde mu to v pořádku
To, na co jsem byla zvyklá, ať už kosmetika nebo pedikúra, všeho jsem se musela vzdát. Návštěva kadeřníka už vůbec nepřicházela v úvahu. Musela jsem sedět doma, mít navařeno, uklizeno. Peníze jsem musela odevzdávat manželovi. Každé ráno jsem musela být po ruce, protože chtěl sex. Po dvou měsících jsem byla zcela vyčerpaná. Nikdo k nám nesměl na návštěvu, dokonce ani moje matka. Když jsem se ptala, proč je takový, řekl mi, že asi neznám zákon manželství. Jsem jen jeho žena a budu ho na slovo poslouchat. Šel z toho strach. Neměla jsem v plánu ho poslechnout.
Když byl v práci, vzala jsem kočár a šlo se ven. Šla jsem si koupit kávu a koho jsem nepotkala. Richard vycházel z penzionu a měl kolem sebe dvě ženy. Doma jsem se hned ptala, kdo to byl. Zuřil, že jsem opustila byt. Nestyděl se mi říct, že to jsou jeho milenky, protože to muži potřebují. Už vím, kde je chyba. Musím najít odvahu a odejít. Přiznám se, že se ho trochu bojím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.