Marcela (46): Dcera křičela z koupelny, že rodí. Vůbec jsme nevěděli, že je těhotná

Naše dcera Karolína nebyla nikdy moc dobrá na sport a je pravda, že ani já s manželem tomu neholdujeme. Máme rádi spíše společenské hry, odmala jsem vedla dceru k četbě a hře na klavír. To ji bavilo. Velmi ráda vařím a je to na nás bohužel poznat.

Karolína byla silnější, když nastoupila do první třídy, ale pak se začala trochu vytahovat. To až na střední škole zase nabírala kila a často se přejídala. Nebylo mi to jedno, snažila jsem se vařit zdravěji a všichni tři jsme se donutili k pravidelným procházkám. Jenže jsem nemohla ovlivnit, co si ve škole kupuje za sladkosti. „Jsme prostě tlouštíci, nechci držet diety,“ prohlásil manžel, vzal si bůček do jedné ruky a pivo do druhé. Karolína s ním držela basu, bála jsem se, aby neměla zdravotní problémy, ale sama mám nadváhu, takže si ze mě nic nebrala.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamil (37): Manželka se mnou spí, jen když jezdím na služebky. Tak jsem toho začal využívat

Nic jsem na ní nepoznala

Byla jsem pyšná, že je dobrá ve škole a nefláká se někde v parku, jako to dělala dcera mojí známé, která začala kouřit a tu a tam se napila. Karolína chodila maximálně na klavír, a pak se doma učila.

Zpětně si říkám, že jsem měla být všímavější, ale ona se opravdu výrazně nezměnila. Do lednice chodila častěji, proto jsem si myslela, že nosí ty obrovské mikiny. Vždycky se s jídlem zavřela do pokoje a oznámila nám, že se jde učit, žádná zásadní změna. Domnívala jsem se, že tloustne z toho jídla. Asi to zní ošklivě, ale vůbec mě nenapadlo, že by se mohla s někým stýkat. Manžel se jí kdysi dávno zeptal, jestli někoho nemá, ale obracela oči v sloup, že s její postavou by ji stejně nikdo nechtěl.

Mohlo by Vás zajímat:

Václav (58): Vyhodili jsme dceru z domu. Teď nám volá a brečí, že skončí na dně

Začala jsem panikařit

No evidentně to nebyla pravda, protože jednou večer, když jsme s Vláďou leželi u filmu, se po celém bytě ozval křik. Karolína řvala: „Rodím!“ a já myslela, že špatně slyším. Přiběhli jsme do koupelny a ten pohled asi nikdy nezapomenu. Začala jsem panikařit, nedokázala jsem to pochopit. „Jak můžeš být těhotná, vždyť nikoho nemáš“ a Vláďa do mě šťouchl, že na tohle není čas. Rychle jsme ji naložili do auta a jeli do nemocnice. Do hodiny porodila, stihlo se to jen tak tak. Já se v nemocnici složila a brečela jsem.

Karolína porodila chlapečka Ondru, po tátovi. Omlouvala se, že se to bála říct a do poslední chvíle nevěděla, co má dělat. V tu chvíli jsem zapomněla na veškerý vztek, bylo mi spíš líto, že si tím procházela sama. Ondru jsme později poznali, i jeho rodiče. Jsou to stejní tlouštíci jako my a také nic nevěděli. Dohodli jsme se, že v každém případě dodělá školu a zbytek se nějak poskládá. Teď tu mezi námi běhá veselý dvouletý chlapeček a já jsem šťastná babička.

Mohlo by Vás zajímat:

Miriam (45): Dcera propadla drogám, já odešla z práce a vychovávám její miminko

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.