Maruška trávila svoji první dovolenou s Martinem v Chorvatsku. Jak už to bývá, dovolená je zkouškou, jestli spolu dva lidé vydrží nonstop. Pro Marušku to rozhodně zkouška byla, ale vrchol všeho nastal až na cestě domů.
Moje máma vždycky říkala, ať držím jazyk za zuby, když neumím říct nic hezkého, ale táta mě naopak podporoval v tom, že mám říkat pravdu, i když není pěkná. Takže jsem se v tom tak plácala a snažila se najít balanc, kdy je lepší mlčet a kdy ne. Když jsem potkala Martina, okamžitě jsme se do sebe zamilovali.
Trávili jsme spolu co nejvíce času, kromě pátků a sobot, to chodil do hospody beze mě a vracel se vždycky příšerně opilý. Nechtěla jsem být na začátku vztahu za tu zlou, tak jsem mu jen opatrně naznačovala, jestli to trochu nepřehání. Samozřejmě si to nemyslel a vesele se dál oddával víkendové zábavě.
Nevydržela jsem to
Za nějakou dobu jsem to už nevydržela a řekla mu, že když je opilý, tak se chová nechutně a přemýšlím, jestli s ním mám zůstat. To ho přimělo, aby trochu brzdil. Na pivo sice chodit nepřestal, ale nevracel se v tak podroušeném stavu.
V létě jsme spolu jeli na naši první dovolenou a byla to taková naše zkouška, jestli to zvládneme. Doposud jsme totiž měli každý svůj byt a když jsme se pohádali, odešla jsem k sobě. První dny u moře byly senzační. Moc jsme si to užívali. Ale pak si dal Martin zase o pár drinků víc a bylo to hrozné. Hlavně jsem nemohla nikam odejít a musela snášet jeho nálady. Rozhodla jsem se to ignorovat, zbývaly nám tři dny do konce pobytu.
Konečně jsme jeli domů
Když jsme se poslední den balili, byla to úleva. Věděla jsem, že si doma musíme vážně promluvit, pokud spolu dál chceme být. Jenže cesta byla dlouhá a ze mě už to prostě muselo ven, a tak jsem začala. Martin nemohl nikam utéct a musel si tedy vyslechnout, co mám na srdci.
Nejdřív mlčel a když jsem se dožadovala odpovědi, propukla veliká hádka. Řval na mě, že taky nejsem dokonalá a jestli se mi nelíbí, jaký je, tak s ním být nemusím. Snažila jsem se mu říct, že ho mám ráda, ale jen když je střízlivý. Přece alkohol k životu v takové míře nepotřebuje. Když jsme zrovna projížděli Rakouskem, Martin navrhl, že si dáme pauzu a protáhneme se.
Byla to noční můra
Odskočila jsem si na záchod a v duchu si připravila řeč na usmířenou. Když jsem se ovšem vracela k autu, nikde nebylo. Na jeho místě byl pouze můj kufr a batoh se svačinou. Začala jsem panikařit a běhala jsem všude okolo benzínky, jestli si ze mě neudělal akorát srandu. Ale nikde nebyl. Volala jsem mu, ale byl nedostupný. Seděla jsem tam na chodníku a brečela jak malá holka. On mě prostě nechal v Rakousku a zmizel. Nějaký řidič kamionu se mi snažil pomoct a nabídl mi, že mě sveze, ale toho jsem se bála ještě víc, takže jsem volala tátovi, jestli by pro mě nepřijel.
Trvalo to strašně dlouho a když dorazil, rozbrečela jsem se mu v autě podruhé. Říkal, že okamžitě pojedeme za Martinem a on si to s ním vyřídí, ale nechtěla jsem ho už nikdy vidět. Takovou dovolenou jsem opravdu ještě nezažila.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.