Marie je na mateřské dovolené se synem Tomáškem. Její manžel Libor má práci poblíž jejich domu a začal po Marii vyžadoval teplý oběd každý den. Tu už to přestalo bavit a vyřešila to jinak. Bohužel k jeho nelibosti.
Dokud jsem chodila do práce, neměli jsme s Liborem žádný problém. Neměli jsme ho vlastně, ani když jsem porodila našeho syna Tomáška (1,5), Libor ale začal mít přehnané požadavky.
Na začátku to šlo
Dokud jsem jen kojila, tak mi nevadilo Liborovi vařit. Má totiž kancelář kousek od našeho domu a přišlo mu zbytečné, aby jedl jinde, když jsem doma. Jenže jak byl syn větší, začala jsem dělat příkrmy a později už dostával nerozmixovanou stravu.
Přestalo mě to bavit
Začalo mě unavovat, že musím vařit dva různé obědy. Libor si poroučel svíčkovou, výpečky nebo řízky, prostě cokoliv, na co dříve chodil do restaurací. Jednou jsem mu volala, že prostě uvařit nestíhám, protože malý měl špatný den. Nechtěla jenom ho odložit do ohrádky jen proto, aby měl Libor teplý oběd. Navíc má teď období, že když se od něj vzdálím, pláče tak, až z toho zvrací. Libor mi začal vyčítat, že každá ženská se stará o manžela, jen já s tím mám problém.
Druhá stránka věci byla ta, že i když jsem vstávala kvůli vaření brzo, abych nevypadala neschopně, docházely mi nápady. Točila jsem dokola pár různých jídel, nebavilo mě přemýšlet nad tím, na co by měl chuť, když si mohl v pohodě občas vyzvednout jídlo v restauraci.
Vyřešila jsem to tak, že jsem nechala obědy dovážet. Ušetří mi to práci, obědy jsou za hubičku a mám radost, že tu firmu trochu podporuji. Pro sebe jsem si jídlo nebrala, jen pro Libora.
Čekala jsem jinou reakci
Když přišel domů, měla jsem už nandáno na talíři. Chutnalo mu, dojedl, nechal klasicky nádobí na stole a šel. Podruhé to samé a třetí oběd mi omlátil o hlavu. „Ten segedín se ti nepovedl,“ ušklíbl se. Prozradila jsem mu, že jsem to nevařila já, aby si nemyslel něco zlého, ale to byla chyba.
Jak zjistil, že nám jídlo dováží služba, začal zuřit. Talíř shodil na zem a guláš byl všude. „Tak ty sis myslela, že mě oklameš?!“ křičel na mě. „Tak to teda ne, milá zlatá.“ Oznámil mi, že začnu zase vařit, jinak bude zle. Žádala jsem ho, aby byl shovívavý, nebaví mě trávit celé dopoledne u plotny, chci se věnovat malému. Nebo se nedej bože na pár minut zrelaxovat. Bohužel pro to neměl pochopení.
Přestože tedy opět vařím, Libor je pořád naštvaný, nemluví se mnou a pokaždé, když přijde na oběd, kontroluje hrnce a pánve, jestli jsem opravdu vařila já. Všední dny, víkendy, pořád jsem ve stresu a přemýšlím, co budu druhý den vařit. Zkazil mi tak mateřskou, proto se začínám těšit, až budu chodit do práce, jen abych od něj měla pokoj.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.