Obecně platí, že ve vztahu je silnější muž a ženě poskytuje bezpečí. U Marie to je ovšem naopak. Ta je už vyčerpaná, že musí všechno řešit sama.
Na první schůzce s Jirkou jsem byla ohromená. Poznali jsme se přes internet a naživo vypadal neskutečně dobře. Vysoký, statný chlap, o tři roky starší a moc chytrý.
Stejná fobie
Když jsme se spolu bavili o tom, co máme a nemáme rádi, prohlásila jsem, že nesnáším pavouky a hady. Jirka se smál, že je také nemá rád, ale to jsem netušila, že je na tom hůř než já. Jeden takový pěkný pavouk totiž o pár dní později lezl po bytě a já volala na Jirku, aby s ním něco provedl. Ten řekl, že se k němu přibližovat nebude, a tak jsem se ho pokusila chytit do skleničky a odnést pryč.
Bojí se víc než já
Srdce jsem měla až v krku, a když jsem vítězně oznámila, že jsem to zvládla, Jirka mě poplácal po rameni. Od té doby jsem měla pavouky na starosti já. Ale to nebylo všechno. Jednou večer jsme šli venčit mého pejska a já vždycky chodím kolem parku a zpátky. Jirka se v půlce procházky zastavil, že dál nejde.
Jedna lampa totiž nesvítila a on tam odmítal jít. Já chtěla pokračovat, ale Jirka zase vyváděl, že tam sám nezůstane. Takže jsme se museli vrátit a jít jinudy. Další příhoda byla, když jsme usínali a z chodby se ozvaly divné zvuky. Pejsek začal štěkat a já mrkla na Jirku, jestli tam zajde. Ten se ale ani nehnul, tak jsem naštvaně vstala a šla. V chodbě ale nic nebylo a já pozorovala, jak jsem se díky Jirkovi stala otrlejší.
Už to přehnal
Najednou jsem to nemohla být já, kdo se schoulí do klubíčka a za koho partner bubáka vyžene. Teď jsem všechno zachraňovala sama a s každou další zkušeností jsem na Jirku ironicky houkla: „Už dobrý. Je po problému, můžeš vylézt.“ Asi bych to všechno ještě tolerovala, ale poslední situace mě vážně znepokojila. Seděli jsme na konci léta v hospodě na zahrádce a už jsme tam byli jen my a jeden chlápek.
Když jsem se zvedla, že počkám u vchodu, než Jirka zaplatí, chlápek přišel a přímo vedle mě začal čůrat. Řekla jsem mu, že záchody jsou uvnitř, a to už se Jirka vrátil. Chlap se po mně ohnal, a to takovým způsobem, že jsme stáli naproti sobě a on mi nadával. Já mu řekla něco v podobném duchu. Než jsem se nadála, plivl mi do tváře. Bylo to nechutné a já se úplně rozklepala, ale když jsem se otočila, Jirka tam nebyl. Našla jsem ho před vchodem našeho domu, kde čekal, až přijdu.
Měla jsem takový vztek. On se omlouval, ale já si ho za to přestala vážit. Odnesl to i náš milostný život, protože s ním po tomhle nedokážu spát. Nemám v něm absolutně žádnou oporu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.