Marie (52): Ráda si dopřeji kvalitní jídlo, kosmetiku a oblečení. Manžel ale vůbec neví, kolik jsem schopna utratit

Marie (52): Ráda si dopřeji kvalitní jídlo, kosmetiku a oblečení. Manžel ale vůbec neví, kolik jsem schopna utratit
Zdroj: Freepik

Paní Marie má ráda kvalitu. A jelikož si na ni vydělá, nevadí jí zaplatit vyšší cenu. Její muž by takové utrácení považoval za nepřípustné, proto mu většinu nákupů zatajuje. Vyhazuje stvrzenky, stříhá cedulky nebo používá klasickou větu: „To mám už dávno...“

Michaela Hájková
Michaela Hájková 10. 04. 2023 10:00

Můj muž Richard (54) byl vychovaný tak, aby zbytečně neutrácel a vždy myslel na horší časy. Kdysi jsme oba počítali každou korunu, ale nyní se nám finančně daří, takže není důvod se neustále omezovat. Jenže Richard stále šetří a tak si sem tam kupuji něco pěkného pro sebe na „tajňačku“.

Finančně jsme si polepšili

Já a Richard jsme vesměs spořiví. Po většinu manželství jsme nikterak nerozhazovali a vedli jsme k tomu i naše děti. Poslední roky se mi začalo dařit v práci, což byl důsledek enormního úsilí a získání vysokoškolského diplomu. Konečně jsem si polepšila, ovšem doma jsme o výši našich platů nikdy detailně nemluvili. Manžel netušil, jak moc si mě v práci cení. Věděla jsem, že by si nikdy nekoupil dražší oblečení, ale o mých útratách přeci nemusel vědět...

Postupem času jsem si kompletně obměnila šatník za kvalitní kusy, aniž by si toho všiml. Šlo o základní kousky nenápadných barev. Přesto jsem raději hned ustřihla cedulky kašmírových svetrů nebo hedvábných blůzek. „To mám dávno,“ říkala jsem, když se Richard zahleděl například na moji sukni nebo podržel v ruce hebký šátek.

Byla jsem schopna si dokonce přendat drahý krém do kelímku od starého a obyčejnějšího. Připadala jsem si jako podvodnice, přestože jsem si na svoje výstřelky sama vydělala. Jenže manžel se držel zkrátka kvůli nám oběma. A tak vím, že to není úplně fér.

Nechci se celý život jen držet zkrátka

Doba je nejistá, ale i tak si chci občas udělat něčím radost. Jednou se Richard vrátil dřív ze služební cesty a našel mě v předsíni, jak si zkouším nové boty. Nevěřícně se podíval na cedulku a já zrudla. Je pravda, že za takový peníz jsme mohli mít boty oba, možná i s dětmi. „Tohle je původní cena, byla tam obrovská sleva. Jen si je zkouším. Asi je stejně zajdu vrátit,“ koktala jsem jako malé dítě přistižené při činu. „To doufám, za tohle má někdo dovolenou,“ kroutil můj muž hlavou.

Přestože měl nesporně pravdu, byla jsem na něj naštvaná. Boty jsem si nechala a schovala je hluboko ve skříni. Uvažovala jsem, jak tohle budu řešit dál. I kdybych měla tři zaměstnání, nebo byla „ředitelkou zeměkoule“, Richard by viděl drahé nákupy velice nerad. Přitom mu do toho ve skutečnosti nic není!

Já prostě vždycky myslím na budoucnost a připadá mi logičtější šetřit, anebo především investovat,“ vysvětlil mi, když jsem se s ním o tom jednou snažila diskutovat. Já brala nákup kvalitního oblečení rovněž jako investici. Ale v tom bychom se prostě neshodli.

Doma lžu i o cenách potravin

Došlo to tak daleko, že si vymýšlím i ceny potravin. U řezníka nebo v obchodě s rybami si nikdy neberu stvrzenku, abych doma Ríšu nedráždila. Myslí si pak, že jsem sehnala fantastického lososa v akci nebo hovězí za hubičku. Ráda nám uvařím z kvalitních surovin, myslím tím na naše zdraví. Manžel stále nakupuje vše v akci. I za cenu toho, že je datum spotřeby už v ten den.

Tuhle jsem vyhodila paragon za kožené rukavice. Když jsem na nich našla kaz, nebylo možné je reklamovat. Občas má takové kamuflování i nevýhody.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala

Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala

Související články

Další články