Když Marika začínala chodit s Radimem, měla co dělat, aby se mu vtěsnala do života. Na prvním místě měl vždycky sport. Dělala všechno proto, aby jim vztah vydržel. Sotva se k sobě nastěhovali, Radim se začal měnit. Sport vyměnil za kopu jídla a televizi.
Když jsme s Radimem (29) začínali, byl to vášnivý sportovec. Chodil hrát několikrát týdně házenou. Byl to jeho koníček, kterému věnoval veškerý svůj volný čas.
Přítel byl vášnivý sportovec
Měla jsem tehdy co dělat, abych se vtěsnala do jeho sportem nabitého programu. Pokud zrovna nehrál házenou, oblékal helmu na kolo a vyrážel na dlouhé projížďky. Já ke sportu nikdy vztah neměla, ale chtěla jsem se v jeho očích blýsknout, takže jsem začala jezdit s ním. Jedině tak byla šance, že nám vztah vydrží. Jsem od přírody hubená, takže sport byl spíše jen doplňkem.
Každý den jsme využili naplno. Hned po práci jsme něco podnikali. Ať už padesát koleček v plaveckém bazéně nebo jsme nasadili brusle a jeli lámat rekordy. Radim byl vyrýsovaný a velmi energický chlap. Nevydržel chvíli v klidu sedět a relaxovat. Skoro to vypadalo, že je k neutahání. Pro mě jako nesportovce toho bylo někdy příliš, ale co bych pro náš vztah neudělala.
Po třech letech jsme spolu začali bydlet. Vyústilo to celkem přirozeně. Do té doby jsme trávili každý víkend velmi aktivně. První týdny po nastěhování se k sobě se začaly věci měnit. Oba jsme si to chtěli doma co nejvíce zútulnit, takže jsme vybavovali byt. Když bylo po půl roce hotovo, Radim si to chtěl užít. Tam zjevně přišla ta změna.
Změnil se v povaleče
Místo večerního běhu dal přednost televizi. Byl to celkem šok, protože to nikdy předtím neudělal. Tvrdil, že si chce užívat našeho hnízdečko lásky. Mně se ten nápad zalíbil, a tak jsme začali trávit večery doma. Jenže z večerů se staly dny i celé víkendy. Sotva Radim přišel z práce, poručil si jídlo a zapínal televizi. ,,Nemáš dneska trénink házené?“ zeptala jsem se. ,,Mám, ale nejdu tam. Nemám na to dneska náladu,“ odvětil.
Ze čtyř tréninku týdně se staly dva, po čase jeden, a pak už přestal chodit úplně. Plavky ze skříně nevytáhl dalšího půl roku. Už během prvních měsíců se začal kulatit. Jedl pořád stejně velké porce jako v časech, kdy se denně hýbal. Jenže teď měl větší příjem než výdej. Jeho pekáč buchet se měnil v puding. Z aktivního muže se postupně stával gaučový povaleč.
Jeho dny byly všechny stejné. Z práce rovnou domů, jídlo a dlouhé hodiny před televizí. Nemohla jsem to tak nechat, takže jsem začala vymýšlet výlety a různé aktivity. Radima to ale z gauče nezvedlo. Vždycky se na něco vymluvil. Povětšinou na počasí. Buď byla moc zima, nebo naopak příliš velké vedro. Zlenivěl do morku kostí.
Přeji si, aby byl jako dřív
Když jsem narazila na fotografie z doby, kdy byl skoro atletem, nestačila jsem se divit. Váhový rozdíl byl obrovský. Vzala jsem ty fotky a šla za Radimem. ,,Podívej se, jak jsi býval vysportovaný. Není ti to líto, že jsi to zahodil?“ zeptala jsem se. Chvíli se zamyšleně na porovnávací obrázky díval, a pak řekl: ,,To už je dávno pryč. Teď jsem jiný člověk a vyhovuje mi to tak, jak je to teď.“
,,Ty s tím máš nějaký problém?“ obrátil na mě zrak. ,,Ano, mám. Uznej sám, že jsi za poslední roky přibral. Už nejsi ten, do koho jsem se kdysi zamilovala. Byla bych ráda, kdybys vypadal jako dřív,“ přiznala jsem se. Radima se to dotklo. Prý sotva trochu přibere, už vyšiluji. No jo, ale on má nahoře skoro dvacet kilo. Nevím, kam až to nechá zajít.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.