Martin se začal ve vztahu se Sárou dusit. Odmítala chodit do společnosti a trvala na tom, aby byli jen doma. Jenže Martin je živel, který potřebuje akci. Po čase se rozhodl, že vztah ukončí. Sára se ale jen tak nedá. Vydírá ho, že si sáhne na život.
Se Sárou (24) chodím tři roky. A mě to přijde jako věčnost. Náš vztah velmi rychle zabředl do nudy a stereotypu. Dlouho jsem hledal odvahu, abych to ukončil. Nedávno jsem vyšel s pravdou ven a nestačil se divit, jak Sára zareagovala. Začala mě vydírat, že pokud se s ní rozejdu, něco si udělá.
Náš vztah za něco stál jen první rok
Když jsme spolu začali chodit, sám jsem nevěděl, co od vztahu čekat. Věděl jsem jen to, že jsem zamilovaný do báječné Sáry. Užívali jsme si, co život nabízel. Občasné dovolené u moře, romantické večery u zapálených svíček. Uměl jsem si představit i to, že spolu zůstaneme navěky. Už po roce ale bylo všechno jinak.
Sára najednou nechtěla nikam chodit. Trvala na tom, že doma je nám nejlíp. Chtěl jsem jí vyhovět, ale nešlo to. Jsem člověk, co žije rád aktivně. Chci poznávat nová místa a nové lidi. To zase nevyhovovalo Sáře. Jakmile jsem někam šel, pořád mi vyvolávala, nebo si tam pro mě dokonce došla.
Těch žárlivých scén, co jsme měli... Škoda počítat. Kamarádi si mě začali dobírat a já byla za vola. Mnohokrát jsem ji prosil, aby mi dala více volnosti. Vydržela to pár týdnů, pak jsme zase najeli do starých kolejí. Nedokázala zkrátka pochopit, že život u televize se skleničkou vína mě nenaplňuje. A Sára po čase přitvrdila.
Přítelkyně mě ve vztahu dusila
Začala na mě čekat po práci a snažila se mě hned tahat domů. Jakékoliv pozvání do společnosti odmítla se slovy, že chce, abychom spolu byli doma. Asi chápete, že jsem se začal ve vztahu dusit. Když už mi i kamarádi říkali, že její chování není zcela normální, začal jsem nad naším vztahem více přemýšlet.
Nechtěl jsem se hned rozcházet, takže jsem Sáře na rovinu řekl, že toho musí nechat a dát mi trochu svobody. Doufal jsem, že to pochopí. Sáře ale jako kdyby přeskočilo, začala mě dusit ještě víc. Jakmile jsem někam šel, měl jsem nespočet telefonátů. Když jsem nepřišel do půlnoci domů, už volala na policii a chtěla vyhlásit celostátní pátrání.
To už na mě bylo moc. Rozhodl jsem se, že je na čase vztah ukončit. Tušil jsem, že to nebude lehký úkol, ale už jsem s ní nemohl být ani minutu. Sáře jsem bez okolků řekl, že je konec. A to přišla měla. „Konec? Jen tak? To přece nemůžeš! Já tě miluju," začala šílet. „Já už nemůžu. Dusíš mě a já to nedávám," reagoval jsem.
Vydírá mě, že si něco udělá
Slíbil jsem si, že se nenechám ukecat, a tak jsem dál trval na svém. „Jestli mě necháš, něco si udělám," řekla naprosto vážně. „Ty mě jako vydíráš?" ujistil jsem se. „Říkej si tomu jak chceš. Jestli mě opustíš, klidně si sáhnu na život," propukla v pláč. „Budu to muset risknout," odvětil jsem tvrdě a vyhodil ji z bytu. Teď mi od ní chodí vyděračské SMS.
Někdy se stane, že se jí nedá pár dní dovolat. A to už se vážně bojím. Její máma mi volala a prosila mě, abych jí dal šanci. I když se trochu bojím, že je schopna něco si udělat, nemůžu ji vzít zpět. Takový typ člověka je podle mě nenapravitelný. A už jsem zjistil, že je mi bez ní vážně líp. Tak snad se z toho dostane i Sára a bude taky šťastná.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.