Martin (34): Byl jsem nejšťastnější člověk pod sluncem. Zničehonic se mi ale rozpadla rodina pod rukama

Do Lenky jsem se zamiloval okamžitě. Stačil mi jeden pohled, abych věděl, že jsem našel ženu svého života. Přál jsem si, aby se právě ona stala matkou mých dětí.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (27): Nejsem šťastná, ale rozvodu se bojím. Dala jsem slib a všechny bych zklamala

Dokonalé štěstí

Seznámili jsme se na jednom teambuildingu. Měl jsem skoro pocit, že má nad hlavou svatozář. Zcela mě pobláznila. Už jsem jinou ženu nechtěl. O Lenku jsem bojoval jako lev. Podařilo se a z nás se stal pár. Po dvou letech jsem ji požádal ruku a modlil jsem se, aby řekla ano. Vyplnilo se. Nemohl jsem být šťastnější. Miloval jsem ji.

Plnil jsem, co jsem jí na očích viděl. Náš dům, ve kterém žijeme, jsem postavil skoro holýma rukama. Šlo o to, aby byl dům přesně podle Lenčiných představ. Jediné, co mi ke štěstí chybělo, bylo dítě.

I v tom nám přálo štěstí. Lenka čekala chlapce. „Budu mít syna!“ radoval jsem se. Žil jsem svůj splněný sen. Dokonalá žena, syn na cestě, dům, který je odrazem nás dvou, a práce, která mě baví. Mohlo to být lepší? Usínal jsem s úsměvem na tváři. Když se narodil malý Štěpán, myslel jsem, že se samým štěstím zblázním.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiří (40): Syn měl plnou pusu střepů a manželka ho ještě zbila. To byla poslední kapka

První mraky nad rájem

První rok jeho života jsem se snažil, aby měla Lenka čas i na sebe. Jezdil jsem do práce brzy, abych se vracel odpoledne. Makal jsem kolem domu, věnoval se synovi. Byl jsem stále tak šťastný, ale pociťoval jsem lehkou únavu. Vše se dělo velmi rychle. Měl jsem všechno, co jsem si přál, ale najednou mě nárazově přepadal pocit, že ani nevím, co teď s tím.

Tyto myšlenky jsem zaháněl občasným panákem o samotě v garáži. Přicházely ale první trable v ráji. Štěpán s přibývajícím věkem dával najevo, že pro něj jeho matka není autoritou. V její přítomnosti byl nezvladatelný. Řešili jsme to dokonce i s dětským psychologem. Ukázalo se, že syn nemá Lenku rád.

Docházeli jsme jako rodina na terapie. Neměl jsem pocit, že by to k něčemu bylo. Já jsem to přestal celé zvládat. Jakmile byla šance jet na služební cestu, bral jsem to všemi deseti. Udělal jsem, co bylo nutné, šel jsem na hotel a tam jsem se opil. To jediné mi pomohlo vyrovnat se s tím, co se doma děje.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (34): Manželka miluje jen naši dceru. Od té doby, co se narodila, jsem pro ni vzduch

Nezvládnul jsem problémy

Už jsem se domů tak netěšil. Štěpán byl vůči Lence nenávistný. Ta nevěděla, co s ním, takže na něj také jen křičela. Najednou mi oba začali lézt na nervy. Nemohl jsem s nimi být ani v jedné místnosti. S Lenkou jsme se odcizili. Nechápal jsem, jak je možné, že matka nezvládá své vlastní dítě. Ale úplně nejhorší pro mě bylo pochopit, proč ji Štěpán nemá rád.

Chození do poradny jsem vzdal. Hodil jsem tím Lence klacky pod nohy, protože neměla podporu. Přestala tam docházet i ona se synem. Doma to bylo šílené. Pil jsem tajně někde za rohem, abych byl schopen fungovat. Přestal jsem Lenku milovat, se synem jsem vztah neměl. Musel jsem se odstěhovat. Moje závislost na pití se prohlubovala. Blízký kamarád mě dotáhl na ambulantní léčbu, protože jsem alkoholu propadl víc, než jsem měl. Mohl bych vlastně říct, že mě srazilo na kolena to dokonalé štěstí.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (31): Mám dítě jen proto, abych trumfla bývalou přítelkyni svého manžela

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.