Vyplatí se čekat na pravou lásku? Martin se nikdy neoženil ani neměl děti. Neustále doufal, že potká tu pravou. Čekal tak dlouho, až bylo pozdě. Teď to vypadá, že se karty osudu obrací k lepšímu.
Elena (46) a já jsme spolu chodili na vysokou. Byli jsme si dost blízcí. Rádi jsme si povídali, měli jsme stejné zájmy a celkově jsme v tu dobu spolu trávili dost času. Bohužel jsme se ale odcizili.
Každý jsme měli vlastní život
Asi na tom není nic neobvyklého. Dostudovali jsme, začali pracovat a Elena si našla přítele, se kterým pochopitelně trávila víc času než se mnou. Brzy se vzali a narodila se jim dvojčata. Pro Elenu jsem se stal známým z vejšky, kterého vidí jednou dvakrát do roka.
Já takové štěstí jako Elena neměl, na manželství a rodinu jsem čekal marně. Samozřejmě jsem měl možnosti, dlouhodobé vztahy, ale nikdy to nepřešlo v nic vážného, že bych se chtěl ženit nebo s dotyčnou mít dítě. Tak se stalo, že je mi skoro padesát a nemám manželku ani děti.
Po kamarádčině rozvodu jsme se dost sblížili
Myslel jsem si, že po spřízněné duši nikdy nezatoužím, ale teď, když jsme se s Elenou znovu sblížili, nepřemýšlím nad ničím jiným. Je to asi půl roku, co mi oznámila, že prochází rozvodem a že s manželem žijí odděleně. Seděli jsme u naší pravidelné skleničky vína a opravdu jsem nečekal, že mi toto řekne.
„Je to pro mě strašně těžké,“ rozplakala se. „Nevím, jak to zvládnu,“ dodala. Já jí samozřejmě nabídl, že kdykoliv bude chtít, může se na mě obrátit. „Jsem tu pro tebe. Když budeš potřebovat společnost, napiš mi,“ řekl jsem jí tenkrát. A Elena mé nabídky opravdu využila naplno.
Na stará kolena jsem se zamiloval
Začali jsme se scházet častěji. Skoro každý týden jsme někam zašli. Elena se odreagovala od rozchodu a já byl rád, že mám tak milou společnost. Bylo to zase jako na vysoké. Hodiny jsme si povídali, smáli se a vzpomínali na staré časy. A tak se stalo, že jsem se zamiloval.
Elena pro mě moc znamená. Je mi oporou v těžkých chvílích a vím, že se na ni můžu spolehnout. Je pro mě též nejlepší přítelkyní. Rád bych jí řekl, co k ní cítím, ale bojím se, že bych tím mohl jen všechno zkazit. Jsem ve slepé uličce, konečně jsem našel spřízněnou duši, ale mám strach, že moje horlivost by ji mohla zastrašit. Nemám zdaní, jak to celé vyřešit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.