Martina (34): Bouchla jsem do stolu a naplánovala dovolenou jako únik před povinnostmi. Po návratu je vše jinak

Už od dětství jsem měla pocit, že život dospělých je jedna veliká povinnost. Maminka byla stále v jednom kole. Chtěla jsem zůstat malým dítětem, které nemá žádné povinnosti. Bála jsem se dospělosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (27): Kolega mi udělal nemravný návrh, když jsem odmítla, rozpoutalo se peklo

Musí se něco stát, nebo zešílím

Když mi bylo patnáct let, začala cesta k dospělosti. První brigáda, první vydělání peníze, povinnost být někde včas, nést zodpovědnost za odvedenou práci. Byla to příprava do zaměstnaní a já byla otrávená už tehdy.

Škola mi tak nevadila, dokonce by se dalo říct, že mě i bavila. Všechno šlo velmi rychle, konec školy, nástup do práce. Povinnosti přibývaly a já vnitřně cítila, že to tak zkrátka nechci. Vím, že tak žije většina z nás, ale mně se to vyloženě příčilo. Z práce jet nakoupit, pak honem domů uvařit, aby děti a manžel měli co jíst, uklidit dům, dodělat resty z práce, jít honem spát, aby člověk ráno vstal do dalšího dne plného povinností.

Můj muž Patrik nebyl zrovna domácí pomocník. Nemusel doma skoro nic, protože to je prý úděl ženy. Už jsem zkrátka nemohla, bylo to zničující. Bouchla jsem v létě do stolu, že jedeme všichni na dovolenou, a to rovnou k moři. Patrik se netvářil, tvrdil, že to je škoda peněz. Já byla nekompromisní, tak se jelo.

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (36): Byl jsem vždy proutník, ale osudné zaklepání na dveře mi navždy změnilo život

Nevinná procházka městem

Děti se těšily, u moře ještě nebyly. Chtěla jsem do hotelu, abych alespoň týden nemusela nic vařit, jen si užívat moře a okolní přírodu. Chodila jsem ráno běhat, aby to byla změna v mém šedém životě. Patrik se choval stejně jako doma, nedělal nic, nedokázal si vzít ani ručník na pláž. Byla jsem z něj nešťastná, asi jsem čekala trochu romantiky nebo alespoň nějakou aktivitu z jeho strany. Dřív totiž takový byl, vymýšlel, co podnikneme.

Jeden večer jsem mu nechala děti a šla se sama projít do města. Na ulici jsem potkala muže, Čecha, dali jsme se do řeči a nakonec šli na skleničku. Ukázalo se, že bydlí kousek od nás. Po velmi příjemném posezení mě šel doprovodit k hotelu, kde jsme narazili na Patrika. Ten mě vzal za ruku a odtáhl od nového známého. Pak začal jančit, jestli jsem se nezbláznila. Jenže já byla šťastná, protože žárlil.

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (31): Vyspal jsem se s mámou mého nejlepšího kamaráda a on nás při tom viděl

Návrat domů

Čekala jsem, že bude uražený, ale jemu asi došlo, že pokud se o mě nebude starat, mohu klidně odejít. Zbytek dovolené jsme trávili velmi aktivně, chodili jsme na společné výlety a večeře.

Po návratu domů naplánoval další dovolenou, ale tentokrát bez dětí. Omluvil se, že se choval poslední rok jako sobec. Teď máme doma rozdělené úkoly. Největší radost mám z toho, že se mnou začal i běhat. Dokonce se mi dvoří jako před svatbou.

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriel (32): Obyčejná dovolená ukázala, že moje žena nestojí za nic. Dcera je pro ni vzduch

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.