I když byla Melánie vždycky společenský typ, sotva založila rodinu, hodně se změnilo. Už neměla čas na své kamarádky. Roky odmítala pozvánky na srazy, myslela si, že kamarádky už nepotřebuje. Teď se ale ukázalo, jak moc jí důvěrná kamarádka v životě chybí.
Posledních několik let jsem žila jen pro rodinu a dceru Vanesu (7). Nic jiného mě nezajímalo. Své kamarádky ze základní školy, kterým jsem kdysi dala slib, že se budeme nadále vídat, jsem dlouhé roky odmítala. Některé z nich jsem neviděla i víc jak deset let. Nedávno mi přišla pozvánka na menší sraz. Manžel mě na něj donutil jít. A došlo k nečekanému prozření.
Kdysi jsem dala kamarádkám slib
Vždycky jsem byla společenský typ. Lidi jsem milovala. Na základní škole naši partu tvořilo šest holek. Byly jsme nerozlučné a pořád spolu. Před nástupem na střední školu jsme si daly slib, že se budeme i nadále vídat. Během střední školy to ještě jakž takž šlo. Ale i tam si člověk našel nové přátele a na ty staré už neměl čas.
Na střední škole jsem měla věrnou kamarádku Helenu. Stejně jako já byla pro každou špatnost. Naše přátelství vydrželo i dlouhé roky po škole. Občas jsem se ještě viděla se starou partou, ale přednost jsem dávala Heleně. Sotva jsem porodila Vanesu, moje životní priority se změnily.
Usadili jsme se v rodinném domě kousek za Prahou. Role domácí hospodyňky se mi zalíbila natolik, že jsem na nic jiného neměla pomyšlení. Když mi přišla pozvánka na sraz ze základní školy, roky jsem ho odmítala. Sem tam jsem ještě jela za Helenou, ale ani s ní už to nebylo velké přátelství. A byla to moje vina. Já žila jen pro rodinu.
Na kamarádky jsem neměla čas
Chtěla jsem být skvělá maminka a vzorná manželka. Nic jiného mě nezajímalo. Dlouhé roky jsem nepociťovala, že by mi v životě chyběla kamarádka. Někdo, komu zavolám, když je mi ouvej. Namlouvala jsem si, že ani holky ze základky se už určitě nevídají. Zkráceně řečeno, žila jsem sedm let jen pro dceru a manžela.
Právě ten mě nedávno vyloženě donutil, abych pozvánku na sraz ze základky přijala. Nechtělo se mi. Po tolika letech jsem si najednou neuměla představit, že se s někým uvidím. Když jsem dorazila na místo, najednou se mi všechno vrátilo. Pak jsem spatřila Katku, která byla mou nejlepší kamarádkou, a nahrnuly se mi slzy do očí.
A Lucka? Z té se stala krásná ženská. Holky ale byly odtažité. Žádná se mě pomalu na nic nezeptala. Připadala jsem si jako páté kolo u vozu. Když jsem je tak poslouchala, došlo mi, že jsem jako jediná svůj slib nedodržela. Holky se totiž od základky pravidelně vídají. Vědí o sobě a svých životech. Já je roky odmítala. A teď jsem na to doplatila.
Došlo mi, jak moc mi chybí kamarádky
Po páteři mi lezla úzkost a pocit, že nikam nepatřím. Ze srazu jsem se vrátila domů s velmi smíšenými pocity. Několik dní jsem nad tím musela přemýšlet. Bylo mi to najednou celé líto. A to tak moc, že jsem napsala i Heleně a snažila se s ní sejít. I ona se ke mně chovala odtažitě a chladně. Dokonce pronesla i něco v tom smyslu, kde jsem byla poslední roky.
Nevím, jestli mi holky dají ještě šanci napravit poslední roky. Moc bych si to přála. Byla jsem tak zahleděná do rodinného života, až jsem v něm zůstala vlastně tak trochu sama. Teď už vím, jak moc mi kamarádka v životě chybí. Udělám všechno pro to, abych jim dokázala, že mě to mrzí. A že o jejich přízeň stojím. Snad už není pozdě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.