Michael je racionálně smýšlející člověk. Možná proto mu nešlo do hlavy, kde se v jeho bytě berou podivné černé čáry. Nejdou smýt, pak jen prostě zmizí. Nahánělo mu to strach, takže se obrátil na ženu, která se zabývá takovými věcmi. Dozvěděl se, že má v bytě ducha.
Jsem obyčejný chlap, který vede obyčejný život. Tedy, až do nedávna tomu tak bylo. Začal jsem totiž ve svém bytě nacházet podivné čáry. Povětšinu jsou černé nebo červené. Vždycky se objeví a pak samy záhadně zmizí.
Udělalo se mi zle před zrcadlem
Poprvé jsem si té čáry všimnul asi před čtvrt rokem. Před zrcadlem jsem si čistil zuby, na malý moment se mi zamotala hlava a udělalo se mi vyloženě nevolno. Opřel jsem se o vanu a rozdýchával to. Během několika okamžiků mi bylo lépe a mohl jsem si dočistit zuby.
Jak jsem se tak díval do zrcadla, všimnul jsem si, že za mnou nad dveřmi je divná černá čára. Byla tlustá a měla v sobě miniaturní zoubky. Vyplivnul jsem pastu do umyvadla, došel si pro židli a chtěl tu čáru smýt. Drhnul jsem ji houbičkou, ale nešla dolů. Jako kdyby to byla nějaká barva, která se vpila do zdi.
To ráno jsem neměl moc času čáru řešit, takže jsem si její odstranění naplánoval na odpoledne, až přijdu z práce. Jenže pak mě čekalo znepokojivé překvapení. „No to mě podrž," divil jsem se v koupelně, neboť čára byla pryč. Tím to ale neskončilo. Naopak, další čáry jsem nacházel různě po bytě. Netrvalo dlouho a začalo mi to nahánět strach.
V bytě jsem nacházel podivné čáry
Mám přítelkyni Sáru, která u mě čas od času přespí. Čáry se zjeví jen tehdy, když jsem doma sám. Další takovou, tentokrát červenočernou, jsem našel vedle svého křesla v obýváku. Když mi spadla na zem tužka a já jí chtěl zvednout, všiml jsem si jí. Tvarem a délkou připomínala čáru z koupelny. Opět v sobě měla malé ozubení.
Chtěl jsem ji umýt, vzal jsem čistící přípravek a drhnul jako šílený. Z čáry nezmizel ani centimetr. Napadlo mě, jestli to nedělá Sára. Třeba botou. Nebo jen tak, ze srandy. Druhý den ke mně přišla a já jí chtěl čáru ukázat. Vypadal jsem jako hlupák, protože už tam nebyla.
Taková věc člověka vyděsí. Nevíte, kdo nebo co to způsobuje, umýt nejde, ale pak to dokáže samo zmizet. Divné, ne? Nejhůř mi bylo asi před týdnem. Byl jsem v tu dobu doma sám. Ulehl jsem kolem jedenácté do postele. Už jsem málem spal, když mě vzbudil neznámý zvuk z koupelny. Znělo to jako leštění zrcadla.
Mám v bytě ducha, co se snaží o komunikaci
Vzal jsem si ze stolečku kapesní nůž a šel na výzvědy. Pomalu jsem otevřel dveře koupelny a rychle rozsvítil. Místnost byla prázdná. Pouze přibyla další čára. Tentokrát přímo na zrcadle. Tlustá čára přes celé zrcadlo. Už jsem ji ani nezkoušel smýt, protože mi bylo jasné, že to nepůjde.
Nejsem fandou paranormálních jevů, ale musel jsem si začít shánět informace. Zkontaktoval jsem jednu ženu, která se jimi zabývá. Vše jsem jí vyklopil a ona měla jasnou odpověď: „Někdo se s vámi snaží spojit z jiného světa."
Dokonce řekla, že když se mi udělalo zle v koupelně, bylo způsobené tím, že právě přes zrcadlo do mého bytu vstoupil duch. Zrcadlo je prý pro duchy vstupní bránou do našeho světa. Kdybych to někde četl jako vtip, smál bych se. Teď mi do smíchu není. Mám v bytě ducha, který se se mnou chce spojit. Ale já mu vůbec nerozumím a nevím, co mám dělat. A také nevím, jestli tam ještě vydržím...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.