Michaela potkala zajímavého kluka, se kterým ji zatím všechno baví. Snad až na filmy, které jí pouští, a knihy, co jí půjčuje. Slečna má co do činění se zarytým intelektuálem.
Vašek (31) je rozevlátý bohémský typ, který mě hned zaujal. Začali jsme randit a já se s ním snažila držet krok. Jenže je to až moc velký intelektuál. Kdyby tak věděl, že si nejraději přečtu módní časopis a pustím zábavný seriál...
Vašek mi připomínal kluka z nějakého retro filmu
Když jsem Vaška potkala poprvé, šla jsem zrovna do divadla. Byla to naprostá náhoda, lístek mi dala kamarádka, která nemohla jít. Normálně bych asi na drama zpracované komorním divadelním souborem ve svém volnu nešla. On seděl v divadelním baru, četl noviny a vypadal jako nějaký herec.
Během představení jsem dost trpěla, herci hráli hodně intenzivně a děj mi připadal přitažený za vlasy. Jenže se zdálo, že další diváci jsou nadšení. Po ohlušujícím potlesku na mě Vašek promluvil: „Síla, co?“
„No, slabé slovo,“ řekla jsem popravdě, ačkoliv jsme to asi každý myslel jinak. Pozval mě na skleničku a povídali jsme si do půlnoci. Nemohla jsem přestat obdivovat jeho rysy – něco mezi Belmondem a Delonem. Vašek rozebíral hru i podobné kusy a já jeho úvahy brala tak trochu s nadsázkou. Myslela jsem si, že se předvádí. Poprosil mě o číslo a srdce mi radostí poskočilo.
Chtěla jsem v jeho očích vypadat co nejlépe
Jelikož Vašek chvíli studoval filmovou vědu, rozhodla jsem se vybrat pro naši první schůzku festival dokumentárních filmů. Shodou okolností jsem měla známou, která tam měla svůj krátký snímek. Napadlo mě, že si tím „šplhnu“ a budu vypadat značně kulturně.
Vašek však za ten večer potkal kamarádů mnohem víc a situace se opakovala. On byl dokumentem nadšený, já u něj usínala. Není to tak, že bych vážná témata nepobírala, jen se v životě raději bavím. Po naší schůzce jsem si musela na odlehčení pustit jeden díl Sexu ve městě. Tuším, že by to Vaška dost zklamalo.
O týden později jsem seděla u něj doma a poté, co mi četl básně, mi pustil americký film z padesátých let. V půlce jsem to vzdala a nestydatě mu navrhla, že přejdeme rovnou „k věci“, jinak bych usnula. Ve všech ohledech je Vašek perfektní, ale než by si pustil českou komedii, raději by skočil z okna – což jsou jeho slova. Obávám se, že je to na mě příliš velký intelektuál. A to jsem se nikdy nepovažovala za přízemní osobu.
Škoda, že nemůžeme být alespoň přátelé
Je to pech. Můj bývalý přítel zase pořád seděl u „telky“ a sledoval sitcomy. Do kina bych ho dostala leda na něco akčního a knihu nevzal do ruky od studentských let. Ráda bych potkala nějaký zlatý střed. Rozejít se s Vaškem pro mě nebude snadné, ten člověk mě fascinuje a nic zlého mi neprovedl.
Jenže časem by se ukázalo, že máme odlišné hodnoty. Je mi vlastně líto, že nejsme přátelé. Takového kluka, co mě občas intelektuálně obohatí, bych mezi kamarády brala. Jen by se mi nesměl líbit tak, že z něho chci strhnout tu jeho ledabyle pomačkanou košili.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.