Milada (23): Babička si koupila podivný obraz. Zdálo se, že v noci ožívá

Moje babička si ráda pořizovala staré nebo zvláštní věci. Nejlépe, aby daná věc měla nějakou minulost nebo byla záhadná. Odjakživa jsem měla pro tohoto jejího koníčka pochopení.

Mohlo by Vás zajímat:

Uršula (23): Myslím, že mě proklela žena z ulice. Od setkání s ní se mi lepí smůla na paty

Pouliční malíř

Takto si nedávno koupila obraz od jednoho pouličního malíře. Dívala se na to z několika pohledů. Podpořila umělce v rozkvětu a současně měla další věc, která si nesla svůj příběh. Malíř zvěčnil tvář ženy, která se mu opakovaně zjevovala v jeho snech. Věřil, že je to žena, kterou jednoho dne potká.

Vyprávěl to babičce, která si nadšeně obraz koupila. Žena na obraze byla velmi krásná a zvláštní současně. Měla veliké zelené oči a černé vlasy. Vypadala velmi nevšedně. Na mě ale působila velmi přísně, skoro až zle. Já bych si takový obraz nikdy nekoupila, ale babička v tom zkrátka něco viděla.

Rozhodla se, že ho pověsí do pokoje pro návštěvy. Uběhl nějaký čas a babička volala, jestli bych u nich nechtěla pár dní přespat. Potřebovala s něčím pomoci na zahradě. Mně se nápad velmi zalíbil, a tak jsem se domluvily, že v pátek po práci přijedu a zůstanu do neděle.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (24): Po smrti dědečka jsme si vzali jeho psa. Netušil jsem, že mě s dědou bude dále spojovat

Obraz ožíval

Ustlala mi v pokoji pro hosty. Večer jsme si spolu daly svařené víno a hrály karty. Po celém týdnu na mě velmi brzy padla únava, tak jsem šla kolem jedenácté spát. Když jsem si lehla do postele, všimla jsem si, že přímo naproti posteli je ten obraz, co si babička nedávno koupila. Chvíli jsem se na něj dívala a měla jsem pocit, že mě oči ženy pozorují.

Svalovala jsem to na únavou. Otočila jsem se na bok a usnula. Kolem třetí hodiny ráno, mě cosi probudilo. Měla jsem pocit, jako kdybych v pokoji nebyla sama. Posadila jsem se a můj zrak se hned upřel na obraz. Oči té ženy byly zbarvené do černa a současně z nich šlo bílé světlo. Musela jsem si protřít oči, abych se ujistila, že vidím dobře.

Vzhledem k tomu, jaká byla hodina, byl v domě hrobový klid. V tom tichu jsem ale slyšela tichý šepot. Zvedla jsem se z postele a měla jsem pocit, že to jde právě z toho obrazu. Šlo ale o jazyk, kterému jsem nerozuměla. Když jsem se k obrazu přiblížila, světlo v očích vyhaslo a byl najednou úplný klid.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (26): Večerní focení na hřbitově změnilo můj pohled na zmrtvýchvstání

Žije skrze obraz

Hned ráno jsem to říkala babičce. Spráskla ruce a řekla: „Ta žena žije. Je někde na tomto světě. To musíme říct tomu malíři.“ Já spíš čekala, že mi babička řekne, že se mi to jen zdálo, ale ona mi to věřila. Přesně proto jsem ji tak milovala. Nikdy nezpochybňovala to, co říkám. Druhou noc se dělo to samé.

Nebyla to náhoda. Vždy kolem třetí hodiny ráno obraz jakoby ožíval. Žena měla upřený pohled a změnila se jí barva a jiskra v očích. Tomu, co říkala, jsem vážně nerozuměla. Navíc to šeptala, takže o to to bylo těžší rozluštit. Babička hned v pondělí vyhledala onoho malíře. Když mu říkala, co se s obrazem děje, nedivil se.

„Já jsem vám tak trochu lhal. To je moje žena, která před rokem zemřela. Kdybych vám to řekl, možná byste si obraz nekoupila.“  Všichni jsme se shodli na tom, že jeho žena dále nějakým způsobem žije prostřednictvím obrazu.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (36): Varování astroložky jsem nebrala vážně. Teď hořce lituji, budu trpět celý život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.