Milada (55): Při cestě po schodech jsem uslyšela podivné kroky a zahlédla stín. Byl to můj zesnulý muž?

Se Zdeňkem (57) jsme byli manželé dvaatřicet let. Řekla bych, že jsme si byli souzeni. Prožívali jsme harmonický vztah a v těžkých chvílích navzájem jeden druhého podrželi. Hádali jsme se minimálně, a pokud přece jen, rychle jsme se udobřili. Děti jsme neměli a žili zkrátka jeden pro druhého. I proto mě jeho smrt před rokem velmi ranila a těžko jsem se s ní smiřovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (28): Často vídám ducha přítelova otce. Vysvobodit ho nejspíš dokáže jen můj partner

Zaslechla jsem na schodech kroky

Zdeňka zradily ledviny, a když zemřel, cítila jsem se příšerně. Strašně sama a opuštěná. Bydleli jsme v malé obci ve starém čtyřpatrovém domě bez výtahu. Náš byt se nacházel až úplně nahoře, což nám zpočátku nevadilo, aspoň jsme se prošli, v pozdějším věku ale byly cesty po schodech čím dál náročnější.

Uběhly asi tři měsíce, co Zdeněk zemřel, když se mi přihodila zvláštní věc. Bylo kolem osmé ráno a já se rozhodla, že zajdu nakoupit nějaké potraviny na oběd. Oblékla jsem se a vyrazila. Sešla jsem pár schodů a v mezipatře najednou zaslechla kroky. Ohlédla jsem se, ale nikoho neviděla. Šla jsem tedy dál, jenže kroky neustávaly, jako by mě sledovaly. Zastavila jsem, ohlédla se, ale opět nikoho nespatřila. „Je tam někdo?“ zvolala jsem, ale nikdo se neozýval. Klapání bot nicméně neutichalo. Vše skončilo až v momentě, kdy jsem vyšla před dům.

Mohlo by Vás zajímat:

Václava (20): Ze hřbitova jsem neodešla sama. Připojil se ke mně duch čerstvě pohřbené dívky

Uviděla jsem před sebou stín

Obchod se nacházel nedaleko přes ulici. Vzala jsem vše potřebné a šla zpátky. Celou dobu jsem přitom přemýšlela, co to bylo a jestli kroky uslyším znovu i při cestě nahoru. Vyšla jsem do prvního patra, ale kroky nikde. Vyšla jsem do dalšího a zase nic. Ticho jako v kostele.

„Asi se mi to jenom zdálo,“ říkala jsem si. Když jsem ale mířila do posledního patra, zahlédla jsem jen pár metrů před sebou stín. Siluetu člověka, jež mířila pořád nahoru. Nevím, o koho šlo, nebylo to poznat. Když se přiblížila k mému bytu, náhle zmizela.

Vůbec jsem nechápala, co to mělo znamenat. Vyndávala jsem věci z tašky, poté se pustila do vaření a celou dobu si lámala hlavu nad tím, co jsem viděla. Pak jsem se podívala do kalendáře a zjistila, že je 15. března, tedy den, kdy bychom se Zdeňkem slavili výročí seznámení. Těžko říct, jestli šlo o náhodu, nebo to s tím nějak souviselo. Od té doby jsem už ale na schodech žádné cizí kroky neregistrovala a po stínu také ani památky. Co to tedy tehdy ksakru bylo?!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (18): Z tety a duchů, kteří prý žijí kolem ní, jsem si dělala legraci. Pak mě pořádně vyděsil mrtvý voják

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.