Milan se nestydí říct, že má slabost pro velká prsa. Přesně takové měla ještě nedávno jeho přítelkyně. Jenže ji dostihly jisté zdravotní potíže a musela shodit pár kilo. Tím ovšem přišla o své výstavní čtyřky. A Milan to těžce nese.
Už když jsme s Markétou (24) začínali, měl jsem slabost pro její prsa. Měla je skutečně obrovská. Bylo to asi částečně i tím, že měla nadváhu.
Přítelkyně musela zhubnout kvůli zádům
Její korpulentnost mi nevadila. Měla zkrátka velký zadek a tři pneumatiky místo břicha. A k tomu jako bonus velká, macatá prsa. V posteli jsem se jich nemohl nabažit. Byla tak obrovská, že se mi nevešla do ruky. V letě, když si na sebe Markéta vzala tílko, jsem byl v sedmém nebi. Kamarádi jí dali přezdívku prsatice. Nemohl jsem se kvůli tomu na ně zlobit, protože to bylo velmi výstižné. Pro mě byla přítelkyně zcela dokonalá.
Jednou si postěžovala, že jí vždycky po ránu brní ruce. To se záhy opakovalo každý den. Po ránu nemohla vzít do ruky ani skleničku s vodou. Když ji to začalo omezovat i v pohybu, navštívila lékaře. Ten došel k závěru, že má skřípnutý nerv, a mimo jiné jí doporučil, aby ulevila zádům a zhubla minimálně deset kilo. Markéta se do toho ze dne na den tvrdě pustila. Omezila svoje hříchy v podobě sladkostí a alkoholu a pravidelně chodila na dlouhé procházky.
Z bujných čtyřek zbyly povadlé dvojky
Po měsíci měla dole první dvě kila. Nabudilo ji to natolik, že chtěla hubnout dál. Z procházek se stala závislost v podobě běhání. Po třech měsících jsem si během milování uvědomil, že už se mi její prsa vejdou do dlaně. Nadšený jsem nebyl. Naopak. Nechtěl jsem však Markétě kazit radost z jejího úspěchu.
Když měla dole doporučených deset kilo, skoro jsem se bál na její prsa podívat. Z bujných čtyřek se staly povadlé dvojky. Začínaly velikostí odpovídat malému jablku. Musel jsem si ověřit, jak to bude s její chloubou dál. „Máš v plánu ještě hubnout?“ zeptala jsem se. „Mám dole dvanáct kilo. Chci sundat ještě pět. Pak už budu jenom zpevňovat,“ řekla nadšeně.
„A co tvoje prsa? Zůstanou už takto malá?“ vypadlo ze mě. „Já jsem ráda, že se zmenšila. Nejspíš mě ta záda a ruce bolely právě z nich. Neboj se, ještě na nich zapracuji, aby byla pevná,“ usmála se. Já jsem ale pocítil smutek.
Přítelkyně je na sebe hrdá
Nakoupila si domů činky a pomocí nich začala prsa tvarovat. Z boubelaté prsaté holky se stávala svalnatka. Nelíbilo se mi to. Po roce tvrdé práce jednoho dne řekla: „Teď se konečně cítím skvěle. Dobře spím, nic mě nebolí. Brnění je pryč. A konečně mám malá prsa.“
Aby mi ukázala, kolik práce má za sebou, vzala si na sebe starou podprsenku. „Podívej se, košíčky jsou skoro prázdné,“ radovala se. Pohled na tu podprsenku byl žalostný. Nezmohl jsem se na slovo. Skoro se mi chtělo brečet. „Jsi na mě hrdý?“ zeptala se přítelkyně. Nemohl jsem ji shodit. „Jsem, to se neboj. Máš za sebou kus práce. Jen škoda těch prsou,“ neudržel jsem se. Markéta se jen usmála a řekla: „Prsa nejsou všechno, ne?“ Musím se s tím naučit žít.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.