Milena (46): Stačily dva lockdowny a málem z nás byli alkoholici. Bojím se toho, co ještě přijde

Neříká se mi to lehko, ale před rokem a půl jsme měli s manželem Václavem (48) docela slušný problém s alkoholem. Začalo to během prvního lockdownu. Být celé dny doma se na nás podepsalo. Když jsme otvírali první láhev vína, netušila jsem, do jakého průšvihu se ženeme.

Mohlo by Vás zajímat:

Saša (42): S manželem jsme se poznali v léčebně. Deset let jsme nepili. Teď kvůli nouzovému stavu stojíme na tenkém ledě

První vlnu koronaviru jsem zapíjeli alkoholem

,,Dáme si skleničku na dobrý konec?“ zeptal se mě Vašek 12. března minulého roku. ,,Vždyť víš, že nepiju,“ oponovala jsem. ,,Sklenička ti neublíží,“ povzbuzoval mě a už mi naléval. ,,Tak dobře, ale jen jednu, pak mě bolí hlava,“ upozornila jsem ho. Nakonec jsme ten večer vypili sedmičku vína na posezení. To bylo něco výjimečného, jsem totiž prakticky abstinent.

Druhý den ráno mě bolela hlava a žaludek. ,,Přesně vím, proč nepiju. Pak je mi takhle zle,“ nadávala jsem si. ,,To rozdýcháš,“ smál se manžel. Doma u počítače jsem to musela nějak přetrpět. Vašek jako support konzultant také pracoval z domova. Když večer přišel s další láhví vína, zděsila jsem se. ,,Dneska fakt ne,“ bránila jsem se.

,,Musíš se napravit tím, čím ses zkazila,“ povzbuzoval mě a podával mi další skleničku. Nakonec jsem ji do sebe kopla a ejhle! Bylo mi vážně lépe. Ten večer jsem zůstala skutečně u jedné sklínky. Avšak v tomto duchu se postupně nesly všechny naše večery. Vašek byl dřív pivař, ale s přibývajícími léty mu zachutnalo víno.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (25): Přítel vyměnil naše večery za online pivo. Může za to nouzový stav. Jsem stále sama

Začala jsem zaspávat do práce

Náš patnáctiletý syn Vítek se jako všechny děti učil z domova. Byla to docela síla snášet celý den jeho pubertální řeči a různé výlevy. První měsíc chodil s nápadem dát si skleničku jen manžel. Když už i na mě doléhala vážnost situace, otevřela jsem si láhev vína. ,,No podívejme se, naše abstinentka si nalila sama,“ vtipkoval Venda.

,,Je to nějaký náročný, dáš si?“ pobídla jsem ho. Ve zkratce řečeno, od března až do května, kdy skončil první lockdown, jsme pili každý večer. Dokonce jsem našla výhodný pack vína. Tři litry bílého za pár korun. Tím naše pití nabralo velmi rychlý spád. Začala jsem zaspávat do práce, přes den jsem si šla lehnout. Moje pracovní morálka klesla ke dnu.

Často na mě vybíhaly články o tom, jak Češi během lockdownu pijí a stávají se z nich alkoholici. Nikdy jsem to nedočetla do konce, bála jsem se, co se dozvím. Když v květnu skončil nouzový stav, byla jsem vážně ráda. Mohla jsem opět chodit do práce a vrátit se do běžného života.

Mohlo by Vás zajímat:

Viola (27): Matka celý život marně bojuje s alkoholem. Teď se na mě obrátila s nezvyklou prosbou

Mám větší strach z alkoholu než covidu

Byl ovšem velký problém nepít. Vydržela jsem to možná tři dny. Pak přišel absťák. Celou noc jsem se potila, motala se mi hlava. Věděla jsem, co mi pomůže. Neodolala jsem a doběhla si nalít skleničku vína. Hned mi bylo lépe a stav úzkosti zmizel. Když jsem ulehla do postele, došlo mi, že jsem v pěkném maléru.

Musela jsem si jasně říct, co je mojí prioritou a kam až to nechám zajít. Nakonec jsem to nějak zvládla, i když to byla muka. V říjnu ale přišla další opatření. Automaticky jsem nakoupila víno, protože jinak se ten čas přežít nedal. Opět jsme aktivně pili. Od října do dubna. Upřímně, dost se bojím, že se bude historie opakovat. Pro mě je větší strašák alkohol než koronavirus. Ta hranice alkoholismu je vážně tenká.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (36): Našla jsem si vyléčeného alkoholika, v jeho přítomnosti si nemůžu nalít ani skleničku vína

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.