Miloslava (25): Průzkum okolí mě dovedl až na místo, které hlídají tajemní strážci. Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech

Vždycky jsem stála nohama pevně na zemi. Věřila jsem jen v to, co se dalo racionálně vysvětlit. Z různých debat, například o posmrtném životě, jsem se vždy nějak vyvlékla. Nevěřila jsem tomu, tudíž pro mě bylo zbytečné se do diskusí na podobná témata zapojovat. Dnes už mám ale také na kontě zážitek, který se řadí do kategorie nadpřirozena.

Mohlo by Vás zajímat:

Radana (27): V lese mě pronásledoval neznámý tvor. Věřím, že kdybych neutekla, jsem dnes mrtvá

Narazila jsem na křižovatku se smírčím křížem

Jsou to dva roky, co jsem se přestěhovala do Českých Budějovic. Našla jsem si zde práci, bydlení a v neposlední řadě přátele. Ještě bylo třeba pořádně prozkoumat okolí. Jako vášnivá cyklistka jsem proto jednoho letního dne sedla na kolo a vyrazila kousek za město po značené stezce. Nevybrala jsem si právě dobře, protože cesta prudce stoupala do kopce.

Podle ukazatele měla být někde nahoře kaple. Tu jsem si dala za cíl. Šlapala jsem, co mi nohy stačily. Po pár kilometrech jsem se ocitla na lesní křižovatce. Uprostřed ní se nacházel starý kříž. To místo působilo tajemné. Kolem bylo až mrtvolné ticho. Nebyl slyšet ani šum stromů či zpěv ptáků. Jen ticho.

Vzduch kolem mě měl lehce nažloutlý nádech. Váhala jsem, zda v cestě pokračovat. Přeci jen jsem byla sama v neznámém lese. Nakonec jsem si dodala odvahy a řekla si, že to zvládnu. Terén už byl každopádně moc těžký, takže jsem z kola sesedla a šla vedle něj pěšky.

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (24): Už věřím na duchy. Může za to zkrvavená postava, kterou jsem zahlédla v lese u Mukařova

Zastavil mě podivný černý pes

Po několika metrech jsem zahlédla rozpadlé stavení. Pak se přede mnou zčistajasna objevil velký černý pes. Chvíli jsme si tiše hleděli do tváře. Prohlížela jsem si ho a něco s ním nebylo v pořádku. Neměl pořádně vidět oči, čumák ani uši. Jasná byla jen jeho mohutná postava.

Udělala jsem krok vpřed, ale statný pes zle zavrčel. Raději jsem tedy ustoupila a on mě dál upřeně pozoroval. Vypadal, jako by něco hlídal. Ještě několikrát jsem se kolem něj snažila projít, ale nenechal mě. Pak jsem na okamžik zahlédla jeho rudě svítící oči. Pochopila jsem, že zde nejsem vítaná, a raději jsem nasedla na kolo a vydala se zpět.

Ještě jsem se otočila, ale zahlédla jen psí stín. ,,Panebože, to je divné,“ říkala jsem si a šlapala dál. Zmocnil se mě strach a pochybnosti o tom, co jsem vlastně viděla. Když jsem přijela domů, zamkla jsem se na dva západy a až do večera nevylezla. Zážitek mi nedal spát.

Mohlo by Vás zajímat:

Lea (42): V lese nás s kamarádkou pronásledovalo neznámé stvoření. Málem jsme přišly o život

Knížka mi odhalila pravdu

Za pár týdnů jsem se sešla se svojí kamarádkou Hankou a tu příhodu z lesa jí převyprávěla. Ona na rozdíl ode mě těmto věcem věří. Zatáhla mě do antikvariátu, kde rozrušeně hledala nějakou knihu. ,,Na, tu si kup a najdeš odpověď,“ pobídla mě. Večer jsme knihu společně otevřely. Zvládly jsme ji celou přečíst. Šlo o tajemství té lesní křižovatky. Smírčí kříž stojí na místě, kde tragicky vyhaslo několik životů.

Podle pověstí se tam těch černých psů pohybuje více. Střeží místo zbloudilých duší a nikoho tam nepustí. Určitá část lesa si tu žije svým vlastním životem. Pes byl v knize i vyobrazen. Zalapala jsem po dechu, když jsem poznala svého starého známého. Ještě teď mi při psaní těchto řádků běhá mráz po zádech.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (23): Po mámině smrti jsem hledala útěchu v lese. Málem mě to stálo život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.