Mirka s Vaškem jsou jako štvanci. Ráno do práce, odpoledne z práce a doma je čekají jen povinnosti. Jeden na druhého tak nemají čas. Až nedávný výpadek proudu jim dal možnost strávit spolu příjemné chvíle.
S Vaškem (36) jsme rodiči dvou malých dětí. Jedno chodí do druhé třídy, další ještě do školky. V práci jsme od nevidím do nevidím. Po návratu domů nás čekají jen samé povinnosti. O víkendu jsme rádi, že je chvíli klid. Na sebe jako manželé tak nemáme skoro žádný čas.
Umřeme jako štvanci, říkala jsem si
Když se do vztahu vkrade stereotyp a nuda, nevěští to nic dobrého. My do toho také sklouzli, aniž bychom si to uvědomovali. Prostě se to stalo. Naším největším úkolem je zajistit děti, vydělat peníze a udržet střechu nad hlavou. Takže bereme v práci přesčasy, abychom dětem dopřáli i něco navíc. Stres a shon se na našem manželství velmi rychle podepisují.
Hádky, nervozita a starosti, zda zvládneme daný měsíc všechno zaplatit, jsou na denním pořádku. Na společné večeři jen ve dvou jsme byli naposledy tak před pěti lety. Do kina chodíme jen jako rodina. A to ještě na dětské filmy, takže asi chápete naše nadšení. Sex je u nás skutečně výjimečný. Někdy spolu spíme jednou za měsíc, jindy klidně jednou za čtvrt roku.
Jeden ukazuje prstem na toho druhého, že je to jeho vina. Občas jsem si posteskla, že jestli se v našich životech něco nezmění, umřeme jako štvanci. Možná mě tam nahoře někdo vyslyšel a dal nám šanci, jak se s manželem znovu sblížit.
Pomohl nám nečekaný výpadek elektřiny
Ten den jsme měli mít zrovna oba home office. Já odvezla dceru do školy a manžel syna do školky. Sešli jsme se doma skoro stejně. Jakmile jsem vešla do baráku, všimla jsem si podezřelého ticha. ,,Co je? Nám nejde proud?“ zjišťovala jsem od manžela. ,,Vypadá to tak,“ poznamenal a šel se podívat na pojistky. Ty byly v pořádku.
Na sociální síti zjistil, že v naší obci je hlášený výpadek elektrického proudu. ,,Nepůjde to až do tří,“ volal na mě manžel. ,,Co budeme dělat? Já mám počítač nabitý tak na 50%. Budu muset jet do práce,“ posteskla jsem si. ,,A máš dnes něco důležitého?“ zajímal se. ,,Musím odevzdat zbytek prezentace, jinak nic,“ odpověděla jsem.
,,Tak dodělej, co musíš, pošli to a vezmi si půldenní volno. Mám totiž nápad,“ lišácky se na mě usmál. Nakonec mi to zabralo sotva dvě hodiny. V práci s mým volnem nebyl problém, protože si nějaké beru jen málokdy. Manžel na mě čekal v koupelně v napuštěné vaně. ,,Pojď za mnou,“ vyzval mě a mně došlo, o co tady půjde.
Zjistili jsme, že je nám spolu stále dobře
Skoro jsem se styděla se před tím po těch měsících svléknout. Nicméně ve vaně jsme se váleli skoro půl hodiny. Manžel mi masíroval záda a nohy. Bylo jasné, co bude následovat. Nazí a rozesmátí jsme běželi do ložnice, kde jsme se bláznivě pomilovali. Bylo to tak osvobozující! Po sexu jsme si jen tak povídali. Když se blížil čas jet pro děti, stihli jsme ještě jedno číslo. Pak jsme mohli vyrazit. Po návratu už elektřina fungovala.
Manžel se snaží ,,náš den“ uplatňovat častěji. Kolikrát i proud jde, ale my si hrajeme na to, že ne. Musím říct, že jsme si zase bližší. Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.