Míša (34): Covid mi zničil život. Mám strach, že nic už nebude jako dřív

Myslela jsem si, že když dostanu covid, nezlomí mě to a já budu mít hladký průběh. Namlouvala jsem si to z toho důvodu, že žiji velmi zdravě a sportuji. A tak bych měla být odolnější. Realita ale byla zcela jiná. I deset měsíců po prodělání nemoci jsem stále unavená a nemohu se vrátit ke sportu. Je mi nanic. A bojím se, že je to trvalý stav.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (27): V těhotenství jsem se nechala očkovat proti covidu. Přítel to nemůže rozdýchat

Sport je moje veliká vášeň

Už ve třech letech jsem se proháněla na koloběžce a měla nálepku divokého dítěte. Bylo to jinak. Já jen milovala pohyb. Když jsme jeli s rodiči na výlet, umírala jsem touhou chodit a zdolávat těžký terén. Táta byl aktivní běžec, který chodil často na závody. Svůj první běžecký závod na 500 m jsem odběhla v šesti letech.

S přibývajícím věkem se nabalovaly další sporty. Chodila jsem třikrát týdně na gymnastiku, ve volném čase jezdila na kole a běhala. Byla jsem schopna za den ujet 30 km na kole a pak doma skákat další dvě hodiny na trampolíně.

Láska ke sportu mi zůstala i v dospělosti. Už od střední školy chodím pravidelně do fitness centra a plavat. Když kamarádi v létě pořádali turnaje ve volejbale, nikdy jsem nesměla chybět. Stejné to bylo, když se jelo podél řeky na in-line bruslích. Sport byl a vždycky bude můj zdroj energie. Jenže teď se zdá, že je tomu možná konec.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (44): Sotva manžel zaslechl, že opičí neštovice jsou i v Česku, už zase začal plašit

Prodělání covidu zamíchalo mým životem

I když jím zdravě, sportuji, nekouřím a skoro nepiji alkohol, skolil mě covid. Během pandemie jsem mu vesele unikala. Všechny jsem přesvědčovala, že na zdravé jedince ta mrcha nestačí. Třeba z naší početné rodiny jsem byla jediná, kdo ho neměl. To se ale změnilo letos na začátku roku.

Letěla jsem na tři dny do Anglie. Při zpáteční cestě jsem se zjevně někde nakazila. Po příletu domů mi bylo divně. Bolely mě svaly, hlava a zmocnil se mě dráždivý kašel. Chřipka, říkala jsem si. Vzala jsem si týden volna a chtěla to vyležet. Mamka mi vnukla myšlenku, zda nemám covid a doporučila mi, abych se otestovala.

Když vyšel pozitivní test, byla jsem tím nemile překvapena. Další tři týdny jsem nebyla ničeho schopna. Jen jsem ležela v posteli s urputnou bolestí hlavy. Sotva jsem vstala z postele, už se mi motala hlava. Jídlo nemělo chuť, všechno se zdálo být mdlé. V posteli jsem se cítila tak zbytečná. Strašně mi chyběl pohyb.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (27): Kvůli očkování proti koronaviru máme tichou domácnost. Přítel mě označil za ovci, která jde se stádem

Nemám energii na sport

Po pár dnech byly testy negativní a já se radovala, že se věci vrátí k normálu. Jenže ani po deseti měsících nemám v pořádku čich. Když se příliš namáhám, začne mě hned bolet hlava a nic nemůžu. Odhodlala jsem se zajít i do posilovny, ale po deseti minutách jsem musela odejít. Zkrátka jsem to fyzicky nezvládla.

Z aktivní a čiperné ženy se stala troska. Přítel mě pořád utěšuje, abych tomu dala čas. Já už ale nechci čekat. Je to téměř deset měsíců od prodělání nemoci a já se pořád cítím mizerně. Vrcholem je pro mě dojít do práce a domů. Občas zvládnu ještě nakoupit, ale na víc prostě nemám energii. Dál se zdravě stravuji, beru vitamíny, ale změnu nevidím. Nutně potřebuji vědět, že se to zase vrátí do starých kolejí a já budu moci sportovat. Bez sportu jsem jako tělo bez duše.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vlasta (42): Dvakrát se nám doma otočil koronavirus, okolí se nás štítí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.