Když čekala Monika s Ondřejem miminko, oba se moc těšili a rozhodli se, že si pohlaví nenechají říct. Pak se jim narodila překrásná holčička Rozárka a Monika byla moc šťastná. Jenže Ondřej začal být odtažitý a bylo mezi nimi dusno. Nakonec při hádce řekl něco, na co Monika nikdy nezapomene, a odešel ke své matce.
Můj přítel Ondra je podobná povaha jako já. Oba máme rádi překvapení a milujeme dobrodružství. Náš vztah byl vždycky akční, a i když nefandím úplně fotbalu, chodila jsem s ním na zápasy a on šel na oplátku se mnou do divadla. Prostě to mezi námi fungovalo.
Takže když jsem otěhotněla, domluvili jsme se, že si pohlaví nenecháme říct a bude to překvápko. Já jsem nakupovala výbavičku v neutrálních barvách, ale Ondrova máma byla přesvědčená, že to bude chlapeček. Mně to bylo jedno, chtěla jsem hlavně, aby bylo miminko zdravé. Ale jeho máma pořád opakovala, že má celkem tři syny a ti dva mají taky syny, takže i nám se narodí kluk. Nakupovala proto všechno v modré barvě a Ondra se těšil, že bude malého učit hrát fotbal.
Měla jsem radost asi jen já
Jenže jsem porodila holčičku Rozárku. Byla jsem tak šťastná, byla to krásná princezna, a hlavně byla zdravá. Ondrova máma se na ni přišla podívat až po dvou týdnech, pochovala si ji a jen vlažně řekla: „Hm, takže to modré oblečení můžu vrátit.“ Docela mě to od ní mrzelo, ale snažila jsem se to zlehčit a s úsměvem jsem dodala, že se asi spletla. „Jenže já se nikdy nepletu,“ řekla a šla si povídat s Ondrou.
Ondra začal být hodně odtažitý a vůbec mi nepomáhal, nechtěl ani chodit s kočárkem, natož třeba malou vykoupat. Jednou k nám opět přišla jeho máma a prohlížela si Rozárku zblízka. Tvrdila mi, že není Ondrovi vůbec podobná, přitom měla jeho modré oči. Pořád jí nešlo na rozum, že se nám narodila holčička. Koukala jsem na ní jako blázen, toto přeci nejde ovlivnit a rozhodně to není moje vina.
Vyčetl mi naprostou hloupost
Večer jsem to říkala Ondrovi a strašně jsem na jeho mámu nadávala. Jak si může vůbec dovolit takhle mluvit? On se jí ale zastával. Prý se také těšil, že bude mít kluka. Oba bratři mají syny a je s nimi větší zábava než s holkami. Neměla jsem chuť to poslouchat, ale on pokračoval dál. Přišlo mi, že mu máma totálně vymyla mozek, protože říkal to samé, co ona. „Co ti vadí, proboha? Máme zdravé dítě, přece!“ hlesla jsem zklamaně a on vykřikl: „Nedala jsi mi syna!“ a odešel bydlet k matce.
Zaplať pánbůh, že jsme se nevzali, protože by to bylo mnohem těžší. Nedokázala bych žít s někým, kdo mi vyčítá takové nesmysly. Nejlepší na tom všem je, že jsem dva roky poté potkala Honzu a teď spolu čekáme chlapečka. Jestli to někdy zjistí Ondra s jeho matkou, tak asi puknou zlostí.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.