Není snad nic horšího, než když máte sousedy, kteří jsou neohleduplní a narušují váš život. O něčem takovém nám napsala naše čtenářka Marcela, jejíž rodině, po té, co se přistěhovali noví sousedé, nastalo peklo. Sice se s manželem snažili situaci zprvu řešit přátelsky, ale zdá se, že tudy cesta nepovede. Jaké další kroky zvolili?
Bydlíme s manželem Václavem (42) v řadovém domě už asi 6 let. Do nedávna s námi sousedila velmi přátelská rodina, nebyl nikdy žádný problém, čas od času jsme dokonce poseděli nad skleničkou piva nebo vína. Byl to velmi klidný sousedský vztah. My jsme měli malé děti a oni byli velmi ohleduplní, co se týkalo nočního života.
Noví sousedé, začátek utrpení
Sousedka dostala velmi lukrativní pracovní nabídku v jiném městě, takže se museli přestěhovat. Bylo nám to velmi líto, ale tak to v životě chodí. Prý jejich dům kupuje rodina v našem věku, takže vztahy určitě dál budou v pohodě.
První dny jsme o nových sousedech ani nevěděli, zabydlovali se a moc nevycházeli. Až jednou večer jsme slyšeli neskutečný křik. Šla jsem na terasu a slyším novou sousedku, jak velmi nevybíravým a vulgárním stylem křičí na manžela.
Další dny se od vedle ozývaly hlasité zvuky a podivné zvuky. Měli jsme společnou jednu zeď, takže bylo slyšet poměrně dost. Jejich kluci měli bubny a klávesy, do kterých mlátili, nikoli hráli, převážně večer, kdy naše děti chodily spát. Nechtěla jsem hned prudit, ale musela jsem tam jít a požádat je o klid. Sousedka se na mě utrhla, že nejsme v paneláku a že si mohou dělat, co chtějí, a zavřela.
Nemá to žádné řešení, musíme trpět
Dost často se stávalo, že naše malé děti usnuly až před půlnoci, kdy klukům od vedle skončil koncert. Jindy byl problém v tom, že soused přebral a chodil domů tak strašně opilý, že nevěděl, čí je a řval pod okny na svoji ženu. Máme pochopení, že sem tam se něco takového stane, ale ve chvíli, kdy nám to nabourává soukromí a je to 5x týdne, už to vidíme jako problém. Místní starosta je náš celkem dobrý známý, tak manžela napadlo, že u piva nadhodí, co noví sousedé provádějí a jestli by jim jako autorita mohl domluvit. To, že to jsou jeho příbuzní, nás zaskočilo a vlastně jsme si proti sobě poštvali i starostu.
Nikomu nepřeji, aby něco takového musel zažít. Jakmile totiž sousedi zjistili, že nám jejich životní styl vadí, přitvrdili. Nechali psy štěkat na zahradě i v noci, oba byli kuřáci, nedopalky samozřejmě házeli k nám na zahradu, pouštěli si muziku tak nahlas, že se nám na společné stěně houpaly obrazy. Manžel to jednou nevydržel a šel k nim s tím, že takhle to už dál nejde a prosil o ohleduplnost.
Čeho se dočkal? Vysmáli se mu ve dveřích, dělali, že nevědí, co je špatně a že jsou možná víc hlasitá rodina, ale nehodlají na tom nic měnit. Zatím nám tedy nezbývá nic jiného, než chodit do práce, a děti do školy, nevyspalí. Jenom si říkáme, má tato situace řešení? Nebo nám nezbývá, než se přestěhovat a riskovat, že narazíme znovu na někoho takového?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.