Monika jednoho dne objevila na chodbě paneláku opuštěnou bednu, v níž našla dřevěného skřítka. Líbil se jí natolik, že si ho odnesla domů. Brzy pochopila, jak velkou chybu udělala.
Ve starším paneláku se čtyřmi podlažími bydlím po rozvodu už řadu let. Byt 2+1 mám hned v prvním patře, takže do něj vyšlápnu celkem snadno. Horší to bylo snad jen v momentě, kdy jsem potřebovala dostat nahoru lednici nebo novou pračku, i s tím jsem si ale poradila. V domě panuje klid a vždycky jsem se tu cítila bezpečně. Než přišla událost, která vše změnila.
Na chodbě jsem našla bednu s loutkou skřítka
Vracela jsem se tehdy domů z nákupu, nesla těžkou tašku a docela byla ráda, že už jsem doma. Bylo kolem sedmé večer, stoupala jsem pomalu po schodech a v mezipatře si všimla malé bedýnky. Nevím, jak se tam objevila, jestli ji tam někdo zapomněl… Zvědavost mi nedala, takže jsem ji pomalu otevřela. Kromě nějakých starých papírů se v ní nacházel i malý skřítek, dřevěná loutka, která se mi zalíbila.
Hlavou mi blesklo, že bych ho mohla dát vnučce Magdě k narozeninám. Popadla jsem bednu a pokračovala do bytu. Říkala jsem si, že kdyby se po loutce někdo pídil, vrátím ji původnímu majiteli. Nikdo se po ní však nesháněl. Položila jsem skřítka na stolek vedle postele. Byl už pomalu večer a já si najednou všimla, že začíná měnit barvu. Zčervenal, což mě příjemně překvapilo. „Magdičce se bude líbit,“ blesklo mi hlavou.
V noci se mi zdály divné sny a slyšela jsem zvláštní zvuky
Dál jsem to neřešila a šla spát. Tu noc se mi ale spalo špatně. Zdály se mi divné sny. Kolem druhé ráno mě navíc probudily podivné zvuky. Jako by někdo chodil po místnosti, funěl, a přitom se chichotal. Bála jsem se vstát, takže jsem zůstala pod peřinou a poslouchala ty bizarní zvuky. Trvaly dlouho. Dobré dvě hodiny.
Ráno jsem se probudila celá bledá, naštěstí zvuky ustaly. Otevřela jsem okno a spatřila před domem sanitku, která právě odjížděla. Vyšla jsem na chodbu, kde panoval čilý ruch. Od sousedů jsem se dozvěděla, že paní, která bydlí v přízemí, se nad ránem pokusila o sebevraždu. Byla jsem v šoku stejně jako ostatní, nic tomuhle činu totiž nenasvědčovalo. Sousedku jsem znala jako veselou osobu plnou energie. Nechápala jsem to.
Vyrazila jsem na malou procházku, abych událost vstřebala a vzpamatovala se. Přitom jsem ale měla pocit, že mě někdo sleduje. Jako by za mnou někdo kráčel. Zahlédla jsem i stín, jenž mě pronásledoval až k domu.
Bednu jsem vrátila a vše je v pořádku
Věřila jsem, že za všechno může ta bedna, respektive skřítek. Nacpala jsem ho zpátky a vrátila bednu do mezipatra. Bylo to strašně zvláštní, ale když jsem se tam za dvě hodiny znovu podívala, bedna zmizela!
Zůstala jsem v úžasu, každopádně od té doby mě noční můry už nepronásledovaly, neslyšela jsem žádné kroky, vše se vrátilo do starých kolejí. Jsem přesvědčená, že za vším stál skřítek, kterého jsem si vzala. Od té doby jsem opatrnější a zapomenuté bedny, koše a podobné věci zásadně neotvírám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.