Když Naďa zjistila, že její kamarádka Simona žije s tyranem, chtěla ji od něj dostat. Vzala si ji domů i s její malou dcerkou. Jenže uběhl skoro rok a Simona se nemá k odchodu. Nadě tak pomalu dochází trpělivost.
Když se moje nejlepší kamarádka Simona ocitla v nouzi, neváhala jsem jí pomoci. Žila s mužem, který ji často bil a psychicky ji týral. Věděla jsem, že bez cizí pomoci nebude schopna Mirka opustit. Vložila jsem se tedy do jejich vztahu a pomohla jí odejít.
Zjistila jsem, že ji bije
Ze začátku Simča po Mirkově boku jen kvetla a já jí štěstí přála. Jenže když otěhotněla, něco se změnilo. Najednou kamarádka nepůsobila tak spokojeně a naše pravidelné schůzky rušila. Nezvedala mi telefon, nebo volala jen v noci a do mikrofonu šeptala.
Pojala jsem podezření, že je u nich něco špatně. Jednou jsem se za ní vydala domů. ,,Co tady děláš?“ ptala se vystrašeně. ,,Pozveš mě dál?“ odpověděla jsem jí otázkou. ,,Ale jen na chvilku, Mirek za chvíli přijde,“ pronesla celá vyděšená. ,,Podívej se na mě!“ chytla ji pod bradou. ,,On tě bije?“ položila jsem jí zásadní otázku a zírala na obří monokl, který měla pod okem.
,,To byla nehoda. Už bys měla jít,“ snažila se mě zbavit. ,,Simčo, musíš od něj odejít. Co malá? Tu taky bije?“ chtěla jsem vědět. ,,Ne, ta je v pohodě. Už vážně jdi,“ prosila mě. ,,Já se ještě vrátím, já to takhle nenechám,“ zapřísahala jsem se. Hned jsem to doma řekla manželovi. ,,On ji bije chápeš, to? Musíme něco udělat,“ naléhala jsem a začala spřádat plány.
S manželem jsme ji vzali k sobě
Druhý den jsem za Simčou jela znovu. Přibyla jí další modřina. ,,Musíš jít na policii a nahlásit ho. To je domácí násilí. Podívej se, jak vypadáš. Jsi hubená, bledá. Jak se chceš starat o dítě?“ vychrlila jsem na ni a prosila ji, aby šla bydlet k nám. ,,Pomůžeme ti, ale musíš od něj odejít,“ znovu jsem jí kladla na srdce a balila jí přitom věci. Nechtěla jít, bála se, co Mirek provede.
Večer u nás zvonil, bouchal na dveře a dožadoval se kontaktu s dítětem. Byl značně opilý a agresivní. Simona se celá klepala. Když odešel, všem se ulevilo. Zašla jsem se Simčou na policii podat trestní oznámení. Během následujících týdnů podala návrh na svěření dítěte do své péče. Nechali jsme ji u nás bydlet, aby měla čas se zvednout ze dna.
Zdá se, že Simča bude mít štěstí a soud jí Anetku nechá. Mirek bude muset platit alimenty jak malé, tak Simoně. Považuji to za vítězství. Teď ale máme jiný problém. Simona s dcerou u nás bydlí už tři čtvrtě roku. Poslední dobou si dokonce zvykla na to, že se jí o Anetku staráme. Ona jde večer randit a my jsme zalezlí doma s její dcerou.
Kamarádka nás teď zneužívá
Nejprve jsem byla ráda, že někam jde. Zasloužila si to. Jenže poslední dobou mám pocit, že nás zneužívá. Nepodílí se ani minimem na chodu domácnosti. Vím, že nemá moc peněz, ale mohla by sem tam uklidit nebo uvařit. Ona se ale jen nechá obskakovat, žije na náš účet a my nemáme soukromí, které už nám tak chybí.
Nemám srdce ji požádat, aby se odstěhovala. Vím, že si prošla peklem. Na druhé straně z toho nejhoršího jsme jí pomohli a je čas se rozdělit. Nebaví mě po ní a Anetce uklízet. Když jsem jí na začátku podala pomocnou ruku, neměla jsem to do detailů promyšlené. To je tak, když chcete někomu pomoci, a ono se to pak otočí proti vám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.