Naděžda (35): Před lety jsem na dětském táboře zažívala muka. Letos tam mám jet znovu, bojím se jako nikdy v životě

Už tomu sice bude pár let, ale já mám pocit, jako by to bylo včera. Jela jsem jako náhradní vedoucí na dětský tábor. Těšila jsem se na změnu prostředí a zábavu. Místo toho jsem týden žila ve strachu z děsu, který jsem na území tábora potkávala. Letos jsem byla znovu přizvána na ono místo. A mám z toho strach.

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (68): Roubenka v lesích změnila mou sestru k nepoznání. Bojím se, co ještě přijde

Na táboře jsem spatřila podivnou postavu

Před čtyřmi lety jsem jela jako vedoucí na dětský tábor. Kdysi jsem tak jezdila pravidelně, takže jsem věděla, co mě čeká. Vždy šlo o týden zábavy s dětmi a různé soutěže. Nejvíce mě bavilo večerní sezení u ohně a hraní na kytaru. Proto jsem hned řekla, že pojedu. Tábor ležel v Jižních Čechách.

Jela jsem na první turnus, takže jsme museli všechno připravit. Obejít chatičky, zkontrolovat dětem lůžka a celé to pořádně naplánovat. Den po příjezdu všech vedoucích jsem dostala na starosti jednu část s chatičkami. Měla jsem do každé vejít a podívat se, zda není uvnitř něco rozbitého. Obešla jsem první tři, když jsem si všimla, že za mnou někdo stojí.

Hbitě jsem se otočila, ale nebyl to nikdo z vedoucích. Krve by se ve mně nedořezal. Stála tam mlhavá postava muže, kterého jsem neznala. Hlavu měl podivně nakloněnou na levou stranu. Zapištěla jsem a zapadla do jedné z chatek. „Co blbneš," dodala jsem si nahlas odvahy. „Nic tam není," řekla jsem si a vyšla ven. Postava byla skutečně pryč.

Mohlo by Vás zajímat:

Halina (24): Seznámila jsem se v lese s temným mužem. Pak se stalo něco nepředstavitelného

Nikdo jiný strašidelného muže neviděl

Obešla jsem zbylých osm chatek. Ve dveřích poslední z nich stála ta postava. Strachy jsem zase zapištěla a utíkala do jídelny. Tam jsem sedla ke stolu a ztěžka vydechovala. „Co je? Vypadáš, jako kdybys viděla ducha," smála se vedoucí Marika. Já se na ni jen podívala, protože říkala vlastně pravdu.

Když přijely všechny děti, měla jsem na starosti jejich ubytování. V chatce číslo tři opět stál muž. Dávala jsem dětem pokyny, když jsem si všimla, že na mě kouká skrze okno. Děti si všimly, kam se upřeně dívám. Ohlédly se stejným směrem. „Co tam vidíte?" zeptal se malý Kuba. V tu chvíli mi došlo, že jsem asi jediná, kdo tu postavu vidí.

Nechtěla jsem působit jako strašpytel, takže jsem se s tím nikomu nesvěřila. Nicméně jsem měla toho muže pořád v patách. Vždycky stál kousek ode mě. Při večerním pálení ohně jsem viděla, jak sedí na pařezu a potutelně se na mě usmívá. Strachy jsem se přitulila ke kolegovi a zuby nehty se ho držela. Kolem desáté jsme šli spát a já celou noc nezamhouřila oči.

Mohlo by Vás zajímat:

Zlata (46): Ode dne, kdy jsem u táboráku viděla záhadnou postavu, mě stíhá jedno neštěstí za druhým

Tábor hlídá myslivec s useknutou hlavou

Následující dny pro mě byly hotovým peklem. Když jsem šla do umývárny, muže jsem viděla v odrazu zrcadla. Zaostřila jsem a všimla si, že mu hlava visí na krku tak nějak napůl. Celý týden jsem chodila jako tělo bez duše a nepřála si nic jiného, než odjet domů. Poslední večer se u ohně vyprávěly strašidelné příběhy.

Nejstarší vedoucí Božena se podělila o příběh o našem táboře. „Kdysi dávno zabili ve zdejším lese myslivce. Prý mu byla useknutá hlava," začala svou historku. „A víte, co se od té doby říká?" zeptala se dětí. „Že duch starého myslivce nadále hlídá les a vše kolem něj. Někteří ho dokonce mohou vidět. Ten, kdo ho vidí, tvrdí, že má hlavu nakloněnou doleva." Děti strachy ani nedýchaly. Já v tu chvíli aspoň věděla, koho jsem celý týden viděla. Letos mám jet na ten tábor znovu. Přiznám se, že na to asi nemám žaludek.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (35): Jako myslivec jsem se v lesích nikdy nebál. To se jednoho večera změnilo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.