Natálie (27): Bojím se, aby mi kvůli mému problému nekrachl další vztah. Změnit se ale nedokážu

Začalo to nenápadně. Přemýšlela jsem, jak se zalíbit ostatním. Chtěla jsem, aby mě měli rádi. Obdivovala jsem sebevědomí těch, ze kterých tak přirozeně vyzařovalo. Snažila jsem se o totéž. Ani nevím, kdy se to tak pokazilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (31): Žena se k dceři chová dost divně. Mám strach, zda nejde o duševní poruchu

Snažila jsem se zalíbit přítelově rodině

Dokud jsem v osobním životě zažívala úspěchy, přišla jsem si sebevědomá a pro ostatní zajímá. Studovala jsem těžkou vysokou školu, k tomu měla práci. Lidé mě obdivovali a mně to dělalo dobře.

Po studiu jsem získala průměrně placenou práci a žila normálním životem. Při každém kontaktu s větším množstvím lidí jsem přemýšlela, co si o mně asi tak myslí. Prohloubilo se to ve chvíli, kdy jsem si našla nového přítele Marka. Měl rodinu, která pomlouvala snad každého, kdo jí zkřížil cestu. Na každém si našli něco a sami měli pocit, že jsou nejlepší. A já, bůh ví proč, chtěla, aby zrovna mě měli rádi.

Dávala jsem si pozor, abych nevyjádřila názor, který by se jim nezamlouval. Ve všem jsem s nimi souhlasila. A skutečně se mi povedlo vetřít se do jejich přízně. Měli mě rádi. A já si myslela, že právě to určuje moji hodnotu. Kdykoliv mi někdo něco vytkl, okamžitě jsem pocítila diskomfort. Jako bych selhávala a nenaplňovala očekávání ostatních. Došlo to tak daleko, že nejlépe mi bylo doma. Tam, kde jsem mohla být sama sebou.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (17): Od chvíle, kdy jsme s kamarádkou vyvolávaly duchy, se hodně změnila. Mám z ní strach

Izolovala jsem se od ostatních

Přítel dlouhodobě nechápal, co se ve mně odehrává, a já se o tom styděla mluvit. Navštívila jsem mnoho psychologů a koučů, kteří neustále opakovali problém se sebehodnocením. Nedokázala jsem to však změnit. Nakonec jsem se izolovala úplně, nechodila na rodinné oslavy, návštěvy ani přátelská setkání.

Vše pro mě bylo až příliš náročné. Marek nechápal, proč je ta veselá holka najednou doma a nikam s ním nejde. Časem to přešlo do hádek. "Jsi normální? Já nebudu věčně vymýšlet výmluvy, proč moje partnerka nedorazí na firemní večeři. Ani nevím, jaký důvod k tomu máš!" křičel na mě. A já stále dokola opakovala zdraví, bolest hlavy, únava, moc práce.

Vydržel to dva roky, pak se se mnou rozešel. "Víš, Naty, já ti nerozumím. Chtěl bych, snažil jsem se. Myslím, že máš nějaký problém. Dokud ho nebudeš řešit, já tu prostě nebudu," řekl mi ve dveřích. A bylo po všem.

Mohlo by Vás zajímat:

Helča (33): Brala jsem si sebevědomého chlapa. Co se s ním teď děje, je nad moje chápání

Nedokážu se svého problému zbavit

Já stále nevěděla, co se děje, prostě se mi nikam nechtělo. Komunikovat s ostatními a dávat si pozor na to, jestli se dostatečně usmívám nebo co říkám, mě ubíjelo. Zkoumala jsem každý pohled těch, se kterými jsem mluvila, a snažila se zjistit, co si o mně asi myslí.

Nakonec jsem si našla práci z domova. A po roce i nového přítele Jakuba. Zatím se nikdy nezeptal, proč jsem převážně doma, ale co když ta otázka přijde? Nevím, co mám dělat, aby to nedopadlo jako s Markem. Ani nevím, co mám vlastně za problém. Jen nechci, aby si o mně lidé mysleli, že nejsem dost dobrá.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vlastimila (39): Nezvyklá fobie mě připravila už o jednoho manžela. Přesto se svého strachu nedokážu zbavit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.