Nataša se po rozvodu musela naučit spoustu věcí. Zůstala totiž sama ve velkém domě. Během let se z ní stala samostatná žena. Dnes dokáže ledacos. A to je to, co ji možná bude stát vztah. Nový partner Honza si kvůli její samostatnosti přijde doma zbytečný.
Po rozvodu jsem se musela naučit hodně věcí. Jak léta plynula, byla jsem na sebe pyšná a došla k závěru, že všechno zvládnu sama. A to je právě to, co mi teď možná zlomí vaz. Mému novému partnerovi vadí, že jsem samostatná a k ničemu ho nepotřebuji.
Po rozvodu jsem se musela naučit spoustu věcí
K rozvodu samotnému se vracet nechci, to je uzavřená kapitola. Spíše se zmíním o tom, co následovalo. Ze dne na den jsem zůstala sama v ohromném domě. Neměla jsem ponětí, jak některé věci fungují. Jak mám obsluhovat kotel nebo vyřešit vypadlé pojistky jsem se učila za pochodu. Co jsem nevěděla, k tomu jsem si dohledávala návod na internetu.
Věděla jsem, že mi nikdo nepomůže. A než abych volala bývalému manželovi, raději jsem se to nějak snažila udělat sama. Ne vždycky to vyšlo na první pokus. Ale během několika let jsem se všechno naučila. Dnes už zvládnu vyměnit kolo u auta, vyměnit žárovku i rozdělat oheň v krbu. Všechny věci měl na starosti bývalý manžel. Nebyl důvod se o ně zajímat.
Rozvod mi otevřel oči a donutil mě, abych byla víc soběstačná. A dnes, po pěti letech, bych se z fleku mohla živit jako hodinový manžel. Troufám si říct, že zvládnu opravit snad cokoliv. A to je právě to, co mi teď láme vaz. Mám nového přítele Honzu (45). Rok jsme se scházeli, jen sem tam jsme přespali u někoho z nás.
Nového partnera k ničemu nepustím
Oba chceme náš vztah posunout dál, a tak došlo na společné bydlení. Vzhledem k tomu, jak velký dům mám, šel Honza bydlet ke mně. Ze začátku byl trochu nesvůj, takže jsem mu musela pořád opakovat, aby se choval jako doma. Jenže jsem to já, kdo mu to neumožňuje. A je to právě z toho důvodu, že ho k ničemu nepotřebuji.
Nenechám ho posekat zahradu, nasekat dřevo nebo opravit vodovodní baterii. Jsem naučená udělat si vše sama. A hlavně si myslím, že to umím lépe než někdo jiný. Dlouho mi to nedocházelo. Honza se nedávno nechal unést a vpálil mi to do obličeje: „Kdy už mě k něčemu pustíš? Chci se cítit jako chlap."
„O čem to mluvíš?" nechápala jsem. „O tom, že si všechno děláš sama a na mě žádná práce nezbývá. Ani ta chlapská," stěžoval si. Trochu mě tím překvapil. Ale po výčtu všeho, co v domě dělám, jsem mu musela dát za pravdu. Vymyslel jakýsi řád domácích a zahradních prací. Rozdělil je mezi nás a doufal, že to bude fungovat.
Partner vedle sebe nesnese samostatnou ženu
A mě to nejde. Pět let jsem si doma hospodařila sama. Všechno jsem zvládla. Teď mi nevyhovuje, jak to Honza nastavil. Neumím s tím pracovat. Dál dělám všechny věci sama a jeho to štve. Doufala jsem, že to pochopí, ale bohužel, stalo se to pro nás velkou překážkou. On se cítí jako méněcenný.
Skutečně ho nechci k ničemu pustit. Dokázala jsem sama sobě, že chlapa na určité věci nepotřebuji. Já po něm chci, aby prostě jen byl a měl mě rád. O zbytek se chci starat sama. Honza se s tím nedokáže ztotožnit. Ani jeden z nás nechce ustoupit. Ne každý chlap zvládne mít vedle sebe samostatnou ženu. Jak se zdá, Honza je jeden z nich.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.