Nikola (32): Chtěla jsem s psychologem vyřešit svou minulost. Přítelova reakce mě odrovnala

Vždy jsem se zajímala o to, jak funguje lidská mysl a jaké vzorce mám v sobě uschované z dětství. Byly situace, ve kterým jsem se nechovala tak, jak bych si bývala přála. Vyhledala jsem proto pomoc kouče, ale nebylo to ono. Nepotřebovala jsem se soustředit na své cíle, těch jsem měla plnou hlavu. Toužila jsem řešit to, co jsem zažila v minulosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Líba (56): Dcera se po rozchodu dostala na samé dno. Bohužel neexistuje způsob, jak bych jí mohla pomoci

Měla jsem návštěvy psychologa jako koníček

Nemohu říct, že bych si z dětství odnesla nějaké trauma. Manželství mých rodičů fungovalo a byla radost se každý den vracet domů. Přesto si myslím, že každý z nás zažije v minulosti něco, co ho zraní a tato rána vydrží až do dospělosti. Toužila jsem to prozkoumat, poznat sama sebe. "A nezkoušela jsi psychologa?" navrhla mi jednou kamarádka Milada.

Připadalo mi to jako dobrý nápad. Večer jsem usedla k počítači a k jednomu se objednala. Arturovi, svému příteli, jsem nic neřekla. Neměla jsem v tu dobu potřebu se o tom s nikým bavit.

Nakonec jsem k psychologovi chodila dlouhodobě. Několik měsíců jsme probírali všechna zákoutí mé minulosti a musím říct, že mě to vlastně bavilo. Považovala jsem za důležité starat se o své psychické zdraví stejně jako o fyzické. Jednou jsem se dostala k věci, která mě hodně zasáhla a mluvit jsem o ní chtěla. Šlo o smrt babičky, která mi byla druhou matkou. Po návratu domů jsem se s tím svěřila Arturovi.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (34): Hrozně jsem si přál dítě. Kdybych býval věděl, jak to skončí, možná bych vše přehodnotil

Přítel se se mnou kvůli tomu rozešel

"To si ze mě děláš srandu? To jsi blázen, že chodíš k cvokaři, nebo co?" vyletěl na mě. Nechápala jsem, co se děje. "Tak aspoň vím, proč se doma věčně hádáme. Protože nejsi normální," pokračoval. Měla jsem pocit, že přede mnou stojí úplně jiný člověk. Samozřejmě, že jsme měli nějaké neshody, ale nikdy bych náš vztah neoznačila za nefungující. Až doteď.

"Chodím k psychologovi, abych porozuměla sama sobě, o co ti jde? V Americe má psychologa každej a je to tam normální. To jen tady jsou všichni sto let za opicema!" řvala jsem na něj. Tu noc spal na gauči a já přemýšlela, co se to vlastně stalo. Další den přišel a řekl, že se chce rozejít.

Přišlo to jako rána z čistého nebe, protože jsem měla na ruce zásnubní prstýnek a plánovali jsme děti. Když jsem se dožadovala vysvětlení, řekl, že nechce, aby matka jeho dětí byla psychicky labilní. Psychologa prý potřebují jen cvoci. Už je to několik týdnů a já vlastně nevím, co si o tom mám myslet. Nikdy bych nečekala, že má takhle omezené názory. Mám se ho snažit získat zpět? Vysvětlila bych mu, že se mýlí.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (27): Dodnes pykám za chybné rozhodnutí z mládí. Přišla jsem kvůli němu o spoustu peněz i rodiče

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.