Nikola netušila, že je Den otců. Zjistila to, až když bylo pozdě. Její manžel Jirka se naštval, že dcerám neřekla, aby mu popřály. Kvůli tomu se cítil uražený a méněcenný. Nikole to celé přišlo neskonale vtipné, ale raději druhý den koupila čokoládu a snažila se to napravit.
Někdy mi můj manžel Jirka (38) přijde jako malý kluk! Před pár dny se slavil Den otců. Přiznám se, že se mi tento svátek nevryl pod kůži. Neřekla jsem dětem, aby tatínkovi popřály. Ten se teď cítí dotčený a méněcenný. Není to dětinské?
Zapomněla jsem na Den otců
Já mám svého manžela vážně ráda. Je to hodný člověk. Nikdy se s ním nenudím. Čas od času ale mám pocit, že se v něm probouzí malý klučík. Vzteká se za hlouposti a já ho musím uklidňovat. Třeba jako teď! Cítí se uražený kvůli jednomu svátku. Nikdy před tím netrval na tom, že chce slavit Den otců. Až letos. Svátek vycházel zrovna na neděli a přiznám se, že to šlo mimo mě.
Našim holkám Veronice (8) a Natálce (6) jsem nemohla říct, že je Den otců, protože jsem to sama netušila. Jirka celý den chodil, a tak podivně se uculoval. „Ty dneska nic nepečeš?" zeptal se u prázdné trouby. „Ne. Měla bych?" nechápala jsem jeho dotaz. „Nemusíš, já se jen tak ptám," dodal a dál se choval neobvykle.
K večeru už začínal být lehce nervózní. Když jsem holky uložila, už skoro nemluvil. Další hodinu seděl mlčky u televize a cumlal pivo. „Takže jste se na mě vyprdly..." pronesl. „Jak to myslíš?" nechápala jsem. „Jen se nedělej. Moc dobře víš, co je dneska za den," prsknul po mě. „Neděle," odvětila jsem nevinně.
Manžel se cítil uražený
„Dnes je, moje milá ženuško, Den otců!" řekl konečně, o co jde. „Vážně? Já nevěděla, že se to slaví," pronesla jsem ledabyle. „No, u nás doma evidentně ne," zatvářil se uraženě. „Tady se hraje jen na Den matek, co?" nadhodil jízlivě. „Tak počkej. To si musíme vyjasnit. Nikdy jsi to neslavil. Co ta změna?" chtěla jsem přijít věci na kloub. „Nech to být. Teď už je to stejně jedno. Zapomněly jste na mě," dodal a odmlčel se.
„Já nevěděla, že je dnes takový svátek. Chápeš to? Tudíž jsem to nemohla říct ani holkám," snažila jsem se mu to vysvětlit. Jirka ale začal najedou vyvádět. Že asi není žádný tatínek, když nedostal ani čokoládu. Udělal z komára velblouda a já jen zírala. Nakonec jsem sama přešla do útoku. „Takže ty, co každoročně zapomínáš na moje narozeniny, naše výročí a první máj, mi budeš něco vyčítat?" vyjela jsem.
Manžel je někdy jako malý kluk
„To sem vůbec netahej," snažil se z toho vybruslit. „Jsi zase jako malej kluk,“ odvětila jsem a odešla pryč. Zůstal spát na gauči. Zjevně proto, aby mi dokázal, jak se zlobí. Co by asi řekl, kdyby zjistil, že jsem se tomu v ložnici musela smát. Celé mi to přišlo jako zbytečně vyvolaná hádka. Hned druhý den jsem koupila jeho oblíbenou čokoládu a vyslala holky za ním.
Chvíli dělal drahoty, ale nakonec pookřál. Se mnou nemluvil ještě dva dny. Když jsem to téma chtěla znovu otevřít, neměla jsem šanci. Příští rok si musím dát větší pozor. Den otců si musím v kalendáři rudě zakroužkovat a uspořádat oslavu! Teď jsem na něj zvědavá. Za měsíc mám narozeniny. Běda, jak zapomene. Bude mít co dělat, aby utišil moje slzavé údolí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.