Jak správně vychovat děti a jak udělat, aby v životě dosáhly největších úspěchů? Tyto otázky trápí nejednoho rodiče. Nořina matka ale vzala druhou záležitost velmi doslova a dceru často tlačí do věcí, které jí jsou proti srsti.
Jsem jedináček. Rodiče si nikdy víc dětí nepřáli. Možná kdybych měla sourozence, matčina pozornost by se rozptýlila na více dětí a neupínala by se fanaticky jen na mě. Můj život by tak byl o hodně lehčí.
Měla jsem být ta nejlepší
Už od mala mě moje matka měla za to nejlepší, nejšikovnější a nejchytřejší dítě, které se kdy narodilo. Měla pro mě už dopředu naplánovanou budoucnost. Musela jsem hrát na nějaký hudební nástroj, vybrat si nějaký sport, který budu dělat, a k tomu jsem musela nosit ze školy jen samé jedničky. Běda, když jsem náhodou měla horší známku než dvojku. To mě okamžitě přihlásila na doučování, abych si to vylepšila.
Během střední školy jsem odjela na roční pobyt do Francie a také jsem rok strávila ve Spojených státech. „Musíš se dobře naučit jazyky. To je v současné době základ,“ řekla mi moje matka, když mě tam posílala.
Postavila jsem se jí
Bylo mi jasné, že po maturitě budu muset jít na vysokou. Matka to pro mě měla naplánované dopředu. „Právnická fakulta bude to pravé, hlavu na to máš,“ řekla mi. Moje protesty nebrala vážně. „Ještě jsi moc mladá a neumíš za svůj život převzít plnou zodpovědnost,“ řekla mi, když jsem jí oznámila, že na tuhle vysokou nechci.
Bude to rok, co jsem si postavila hlavu a řekla si, že ji dál poslouchat nebudu, že jsem dost stará na to, abych jí bez výčitek řekla ne. Hádka, která následovala potom, co matka zjistila, že jsem se na právnickou fakultu nedostala, byla ohromná.
Mám plán, který matku asi překvapí
Vinu svalovala na mě i na sebe. „Měla jsem na tebe být víc přísná,“ řekla mi. Kdyby jen věděla, že jsem zkoušky schválně pokazila, asi by mi to nikdy neodpustila. Zničila jsem jí tak sen, který o mém životě měla.
Avšak, co je na tom dobré, je fakt, že jsem od té doby volná. Je pravda, že mě matka tlačí, abych zkoušky na právnickou fakultu zkusila i tento rok, ale výsledek už teď vím dopředu. Nikdo mě na její vysněnou školu nedostane. Dám si k tomu i pár jiných přihlášek a půjdu na obor, který mě bude zajímat. Ať si ona říká, co chce.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.