Olga (25): Od dětství jsem trpěla spánkovou paralýzou. Překonat ji mi pomohla až babička

Poprvé jsem zažila spánkovou paralýzu v dětství a pak se vracela vždy, když jsem byla ve stresu. Jednou ale přicházely noční můry každý den a já se bála, že se snad nikdy normálně nevyspím. 

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (38): Náměsíčnost mé přítelkyně mě nechávala v klidu. Poslední společný víkend ale všechno změnil

Strach, tlukot srdce a nehybné tělo

Moje první noční můra, kterou jsem prožívala zcela probuzená, proběhla v dětství. Pamatuji si, že jsem usnula ve svém pokoji a pak mě vzbudil hrozivý křik. Někdo tam se mnou byl a nesouvisle křičel. Nemohla jsem otevřít oči ani se pohnout. Mohlo to trvat dvacet vteřin a pak se mi podařilo posadit. Pokoj byl prázdný.

Na událost jsem si vzpomněla až na vysoké škole, kdy jsem během zkouškového období skoro nespala a noci trávila nad skripty. Když jsem pak jedno odpoledne usnula na pohovce, vzbudilo mě bouchání a dupání. Myslela jsem, že se vrátil spolubydlící a chtěla mu něco říct. Ale nepohnula jsem se a nevydala hlásku. 

Tentokrát jsem cítila, jak si někdo sedá vedle mě, až se mi celé tělo pod tou vahou na pohovce zhouplo. Vnímala jsem tlukot svého srdce, cizí přítomnost a velkou paniku z toho, že se nemůžu hýbat ani otevřít oči. Také to netrvalo dlouho, ale nic příjemného to nebylo.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (24): Nedokázala jsem se vzpamatovat z babiččiny smrti. Pomohl mi až nevšední noční zážitek

Dočetla jsem se, jak s noční můrou zacházet

Zjistila jsem si, že je dobré v takový moment vynaložit veškeré úsilí k zapojení nějakého dalšího smyslu. Uvědomit si vůni kolem sebe, dotek oblečení. Nebo zkusit pohnout prstem, tělo se následně probere samo. Naštěstí se mi podobné zážitky dlouhou dobu vyhýbaly. Pak jsem se ale přestěhovala do nového bytu.

Po kolaudačním večírku jsme padla znavená do postele a vzbudil mě až zvonek a bouchání na dveře. Pomyslela jsem si, že si u mě někdo něco zapomněl. Místo abych vyskočila, zůstala jsem ležet jako hadrová panna. Pak jsem slyšela, že je někdo v místnosti a pokládá mi těžkou krabici na hrudník. 

Ta váha byla enormní, nemohla jsem se vůbec nadechnout. S vědomím, že jde o sen, jsem rychle počítala do deseti, myslela na palec u nohy a podobně. Povedlo se mi probudit a připadalo mi, že jsem uběhla maraton.

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřich (18): Ve snu jsem viděl plačící matku a ohořelé zdi. Moje noční můra se jednoho dne změnila v realitu

Babička přišla se spásným nápadem

Různé obdoby spánkové paralýzy se mi vracely stále častěji a já už se bála usnout. Noci pro mě byly děsivé a dny kvůli tomu únavné. Jednoho dne jsem byla u babičky na návštěvě, když mi navrhla, ať si po obědě zdřímnu, prý vypadám unaveně. Postěžovala jsem si jí na noční můry. Spráskla ruce a vykřikla, že to mám po dědovi.

Pak donesla z půdy lapač snů, který dědovi kdysi háčkovala nějaká čarodějnice. Dušovala se, že mu to vážně pomohlo. Nechtěla jsem babičku urazit a zároveň jsem byla zoufalá, že bych klidně sáhla po lektvaru z myších ocásků. Pověsila jsem si lapač nad postel. Už je to rok a zatím neproběhla žádná noční můra. 

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (42): Myslela jsem si, že ten dětský pláč je jen noční můra. Bylo to ale mnohem horší

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.