Olga (35): Když jsem si vybírala povolání, na něco podstatného jsem zapomněla. Teď za to nesu následky

Může být někdo nešťastný jen proto, že si vybral špatné povolání? Tuto otázku si poslední dobou kladu čím dál častěji. Jsem neustále v depresích, smutná a nemůžu si ani najít normální vztah. Když jsem začala pátrat po původu těchto stavů, přišla jsem na nečekanou věc.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (45): S partnerem se neshodneme na výchově dětí. Já jsem pro ně ta zlá, on hodný

Chtěla jsem být jako rodiče

Měla jsem opravdu šťastné dětství. Jsem jedináček a rodiče na mě vždy měli fůru času. Už od malička jsem k nim vzhlížela. Byli to mí hrdinové. Máma zvládala všechno – práci i domácnost, navíc u toho dokázala být vždy upravená a krásná. Táta byl zase ukázkový gentleman, který mě naučil milovat přírodu.

Proto jsem už od školky chtěla být jako oni. A když ve škole zazněla známá otázka, čím chceme být, až budeme velcí, moje odpověď byla jasná, chci být jako rodiče a rodiče pracovali jako právníci. A tak už od základní školy jsem tomu podřídila svůj život. Šla jsem na gymnázium a snažila se být ve třídě ta nejlepší, i když popravdě musím říct, že jsem ve studiu neexcelovala. Byla jsem jen takový lepší průměr.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (39): Rodiče odjakživa protežovali sestru. Nemůžu se s tím srovnat ještě teď

Vystudovat práva mě stálo hodně sil

Ale svého snu být jako rodiče jsem se vzdát nechtěla. Zatnula jsem zuby a snažila se, co to dá. Opravdová zkouška přišla až na vysoké škole. Dostat se tam nebyl zase až tak velký problém, ale udržet se na ní pro mě znamenalo vynaložit velké úsilí. Někdy v tu chvíli jsem ztratila kontakt s realitou. Místo toho, abych trávila čas s kamarády a užívala si, jsem ležela v knížkách.

Jediné moje odreagování představovaly květiny. Můj pokoj vypadal jako skleník. Miluju se o ně starat. Ráda pozoruji, jak z malého semínka nebo sazeničky vyroste něco krásného. Proto jsem veškerý volný čas trávila u rodičů a starala se o jejich zahradu.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivan (60): Syn nedostudoval a vyrostl z něj flákač. Může za to moje exmanželka!

Se svým povoláním nejsem spokojená

Teď po studiu, které se mi protáhlo skoro o tři roky, pracuji v jedné právnické firmě. A upřímně musím říct, že to není to, co jsem od života očekávala. Jsem nešťastná a všechno to souvisí s mojí prací, prostě mě nebaví. Dochází mi, že jsem si své budoucí povolání vybírala jen na základě příkladu rodičů. Nikdy jsem vyloženě nezkoumala, co přesně to znamená být právník, asi i proto mi trvalo tak dlouho dodělat školu.

Bohužel teď už je pozdě cokoliv měnit. Nemůžu se jen tak vykašlat na něco, pro co jsem se tolik nadřela, i když mě to nebaví a nejraději bych se věnovala něčemu úplně jinému. Kéž bych se mohla vrátit v čase a svému mladšímu já říct, ať líp zváží volbu povolání, které bude definovat jeho budoucí život.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Olda (39): Jsem si jistý, že nikdy nechci mít děti. Přišel jsem na způsob, jak toho dosáhnout

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.