Olgy první manželství nedopadlo dobře. Bývalý manžel jí způsobil veliké potíže a ona se po rozvodu zařekla, že se už nikdy vdávat nebude. Teď má nového přítele, který ale svatbu chce.
Když mě Karel požádal o ruku, byla jsem v sedmém nebi. Zrovna jsem byla v desátém týdnu těhotenství a v duchu jsem si malovala šťastný život.
Všechno bylo špatně
Jenže jsem o miminko přišla a můj svět se zhroutil. Přesto jsme se vzali, pak jsem ale potratila podruhé a naše manželství bylo rok od roku horší. Přestali jsme si rozumět, více jsme se hádali, přidaly se finanční problémy a já jsem se už o další miminko nesnažila.
Měla jsem strach
Jednou u nás zaklepal cizí chlápek a sháněl Karla. Když Karel přišel, udeřil ho pěstí a zase zmizel. Byla jsem v šoku. Horší bylo, že takovou nakládačku dostal ještě jednou, než mi konečně prozradil, že dluží „nějakým“ lidem peníze. Jenže jsem se dozvěděla, že dluží i na daních a zdravotním i sociálním pojištění. Když přede mnou spočítal přibližnou částku, lapala jsem po dechu. Dopadlo to tak, že jsme museli jít do společné insolvence.
Těch pět let v insolvenci byla hrozná doba. Styděla jsem se přede všemi, žila jsem ze životního minima a naše manželství samozřejmě vzalo za své. Neodpustila jsem mu, co za mými zády dělal, jak naložil s penězi, které jsem si tenkrát kvůli němu půjčila. Hloupě jsem mu naletěla, když jsem byla ručitel u jeho půjček.
Zamilovala jsem se, ale jsem opatrná
Po skončení insolvence jsme se rozvedli a já se zařekla, že se už nikdy vdávat nebudu. Najednou jsem pochopila svého kamaráda, který vždycky prohlašoval, že zůstane navždy svobodný. Dva roky po rozvodu jsem se seznámila s Pavlem a zamilovala jsem se. Později jsme se k sobě nastěhovali a Pavel začal mluvit o společné budoucnosti. Zarazila jsem ho, že se znovu vdávat nebudu, že mi to vyhovuje tak, jak to je. Myslela jsem, že to pochopí, on ale řekl, že mě miluje a jedno špatné manželství neznamená, že bude špatné i to další.
Musela jsem s pravdou ven. Vylíčila jsem mu, čím jsem si prošla, jenže on mě přesto ujišťuje, že se nemusím bát. Já mám ale jasno, vdávat se zkrátka nebudu. Tím jsem debatu ukončila. Otevřely se mi tím akorát staré rány. A jak se k tomu postavil Pavel? Minulou sobotu přede mnou poklekl s prstýnkem. Rozzuřilo mě to doběla, hádali jsme se až do noci, protože nerespektuje moje stanovisko.
Doposud mi s ním bylo dobře i bez hloupého prstýnku, ale tím, jak na mě tlačí, se od něj akorát vzdaluji. Obávám se, že to nikdy nepochopí a rozejdeme se.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.